Ráno. A kolik ještě ran do posledního rána?

Ráno je, když tě vzbudí ptačí zpěv nedočkavých kosáků usazených na rozhlednách televizních antén.

Ráno je mezinárodní. Nezná hranic. Běží napříč rovnoběžkami přes poledníky. Nepotřebuje víza. Ráno je slib noci. Ráno je naděje. Usneš a ráno bude líp. Ráno je moudřejší večera. Kolik ještě ran, abys tomu uvěřil?

Ráno je vrčení vířivé pračky a vůně po mýdle. Ráno mazlalo škrobem, když babička prala prádlo, jež viselo na bidle přes celý den. Mýdlové bubliny byly tím ránem, letěly k nebi a praskaly polednem. Tak mizelo ráno. Příslibem slunce.

Plynou rána za ránem. A je tu vstávání. Vstávání je poloviční ráno.Vstávání chutná hořce po rychle vypité ranní kávě. Vstávání je daní za ráno, za mýdlové bubliny a za flétny žluvy.

Ráno je Tvé. Chytni ho. Každá minuta je mýdlovou bublinou. Na okamžik ji vidíš letět, natáhni se, uchop, praskne. Tak to je ráno. Ještěrka, chytni ji za ocas, nechytíš. V ruce Ti zůstane, ještěrka uteče. A to je poledne. Utišíš flétnu, ticho se rozprostře kolem. Věřil jsi na ráno? Polednem zradilo. Večerem potom zradí Tě znovu.

Večer je lékařem na horké rány. Poledne šlehlo Tě žahadlem slunce. Večer je jitrocel. Noc pak je pokrývkou z hvězdnatých nití. Pod hlavou vzpomínky, nad hlavou měsíc. To je král noci a příslib nového rána. Uvěříš. Usneš. A ráno – bude tu flétna.