Odložená demokracie

S kýmkoli ze svého okolí se bavím o dnešní situaci věcí veřejných v naší zemi, tudy slyším skepsi. Dvacet let po pádu totalitního režimu je cosi zahnilého v zemi České. Nejde jen o to, jestli vyhraje ta která strana nalevo, napravo či ve středu. Jde o celkovou důvěru občanů v současný politický systém.

Kolik bylo různých odhalených kauz zneužití postavení ve veřejné funkci. Kolik bylo tajných spozorů politických stran. Kolik bylo vynaloženo v kampaních na špínu a házení bláta na hlavu politického odpůrce. Nejnověji kauza propojení policie, organizovaného zločinu, politiky a vyskokoškolského prostředí. Čeho ještě budeme svědky? Také sledujete, jak se nám posouvá práh citlivosti? Jak mnohé kauzy jsou zapomínány ve stínu těch příštích? Odstoupil by jestě pan Gross v současné době, kdyby měl tytéž problémy s vysvětlením vlastnictví dvou miliónů?

To celé je opravdu akvárium, na něž občan, má-li vůbec čas, hledí zpoza tlusté sklo. Co se tam odehrává jakoby pocházelo z velkých hloubek, bohužel nikoli mořských, ale mravních. Jenže, kdo by dnes hleděl na morálku, když se rozdávají miliardy? Ber, nebo nech. Zhasni, nebo už můžeš klidně nechat rozsvíceno.

Nejde tu jen o to, jestli bude volebním vítězem ten či onen. Jde tu o důvěru v demokracii, ač současný systém má s demokracií společný jen pseudonym. Kde jsou všechny demokratické instituce jako policie, vyšetřovací výbory, akreditační komise a další? Jak má každý z nás věřit, že zvolí-li tu či onu stranu, nepropadnou její zástupci korupci, nebudou krást, zneužívat náhrady, nepropadnou klientelismu, mafii?

Blbá nálada se šíří. Neznám nikoho, kdo by byl se současnou situací spokojen. Napětí ve společnosti v souvisloti se světovou krizí a domácí krize politická nahrává jednoznačně extrému, nabízející jednoduchá, laciná řešení.

Kdy to všechno skončí? Jak dlouho lze vykrádat budoucnost? Snad i ta má své limity. Až si rozkrademe vlastní existenci, pak teprve budeme na dně. Pak je možný ozdravný proces. Kde budou tito páni? To budou naši strarostliví volení zástupci, kteří nám budou trpělivě ordinovat redukční dietu.

To, čeho jsme současně svědky, není selhání demokracie ale opovrhování jí a jejími principy. Je to selhání celé politické elity a opovrhování jejích voličů.

Kdo by před dvaceti lety mohl vedět, kolik bude stát ta demokracie. Naštěstí. Mnohý by ty klíče jistě raději hodil do kanálu.