Když odejde přítel
Mumík. Kočička mého srdce. Přišla k nám před sedmi lety. Mourinka s velkýma zelenýma očima. Pořídili jsme si ji s mým manželem v době, kdy jsme neměli děti (a neplánovali je). Když jsme si ji vezli z útulku v Tróji, byl to hodně podobný pocit, jako když jsme si o nějaké čtyři roky později přiváželi první dceru z porodnice.
Máme ještě další tři kočky. Mám je ráda. Alespoň dvě z nich určitě. Třetí jen trpně toleruji a snažím se, abychom si vzájemně nešli po krku.
Mumíka jsem však milovala. Tak, jako milujete přítele a spřízněnou duši. Byla jiná než ostatní. Chytrá, bystrá a nekonečně moudrá.
Nemoc přišla nečekaně. Mezi nadějí na uzdravení a pochopením, že se blíží konec, stálo jen několik málo dnů. Byly to těžké dny. Mumíkovy orgány vypovídaly činnost, drobné tělíčko samo sebe otravovalo toxiny. Z heboučké kuličky s tučným bříškem se stala kostra potažená kůží. Oči se potáhly clonou bolesti. Vousky trčely z pohublé tlamky jak bodliny.
Poslední noc se z posledních sil vyšplhala do naší postele. Spala vedle nás. Hladili jsme ji. Doufali, že se dožije rána.
Ráno jsme věděli, co je třeba udělat. Cesta k veterináři se odehrála ve zvláštním poklidu. Odmítli jsme euthanasii a místo ní si vyžádali narkózu, která kočičku uspí. Chtěli jsme, aby nezemřela v chladné ordinaci mezi cizími lidmi, ale doma, mezi těmi, co ji měli rádi. Cítili jsme, že už nebude bojovat. Odcházela. Věděla to. A my také. Zemřela v ložnici, symbolicky přesně na tom samém místě, kde se začátkem minulého roku narodila naše druhá dcera. Kruh se uzavřel. Zrození a smrt, začátek a konec.
Uprostřed slunečného jarního dne jsme vykopali hrob. Děti se účastnily pohřbu. Malá Karin to ještě brala jako hru, ale starší Agáta nás s dětskou upřímností konfrontovala s mnoha otázkami. Nastal čas si uprostřed slz vysvětlit zákonitosti umírání a smrti. Byli jsme tak upřímní, jak to jen šlo.
Pak jsme se s Mumíkem rozloučili. Byla krásná a voňavá. Studená. Mrtvá. Nemoc, která jí zubožila, která z ní vytvořila páchnoucí a hnisající trosku, byla pryč. Ač nehybná a bezdechá, byla to opět Mumík. Když umírala, zbaběle jsem se bála, že nebudu mít odvahy se jí dotknout, až dodýchá. Byly to směšné obavy. Zcela přirozeně jsem ji vzala do náruče a naposled ji k sobě přivinula. Zabalili jsme tělo a uložili do jámy. Zasypali hlínou. Na hrob jsme položili plochý kámen.
Vrátili jsme se domů. Uklízela jsem zbytek deky, na které Mumík zemřela. Držela jsem tu deku, nasáklou Mumíkovou vůni, v náručí a došlo mi, že něco skončilo.
Mumík není první blízká bytost, kterou jsem ztratila, ale nyní poprvé jsem si uvědomila, jak rychle plyne čas, jak se umírání týká nás všech. I mě. A že nechci život promarnit. Je to velmi silný pocit. Smutek se mísí se zvláštním klidem, je hluboké a velmi silné. Asi je to divné, ale přes tu bolest jsem šťastná. Vnímám všechny své emoce a vím, že to všechno, co se stalo, má smysl. Že je to impuls k tomu žít život jinak.
Těch sedm let s Mumíkem strašně rychle uběhlo. Nechci, abych tenhle pocit zažila, až budu umírat sama. Ten pocit, že ten čas proklouznul mezi prsty ...
Sbohem, Mumíku. Byla jsi přítel a učitel. Dala jsi mi toho moc a já na tebe nikdy nezapomenu. Šťastnou cestu.
Gabriela Chrastilová
Být jako vakovlk
Onehda jsem zase u dopolední kávy (která je součástí složitého procesu ranní resuscitace) pročítala články na netu (byly doby, kdy jsem se oživovala četbou beletrie, ale od té doby, co mám děti, mi pomřelo značné množství mozkových buněk a moje záliby se poněkud zjednodušily). A narazila jsem na jeden poměrně zajímavý o vymřelých živočišných druzích (chudáci, co dopadli stejně jako ty moje neurony).
Gabriela Chrastilová
Hlavně přirozeně
Poměrně často se setkávám názorem, že takzvaný „přirozený porod“ (a jeho ještě o mnoho zvrhlejší a nebezpečnější mutace domácí porod) je jakýmsi voláním po návratu do časů dávno minulých, že je aktivitou, která v moderní společnosti nemá své místo, a že je to prostě úplná pitomost chtít se vrátit do časů našich bab a prabáb, odkázaných při slehnutí toliko na pomoc bab (porodních).
Gabriela Chrastilová
Jak se budu jmenovat?
Je tomu již třiatřicet let, co moje máti vybírala jméno pro svoje očekávané dítě. Rodinná historka traduje, že maminka byla celé těhotenství přesvědčená, že pod srdcem nosí miminko mužského pohlaví. A tak se i její myšlenky točily kolem jmen pro chlapce. Měla jsem být Ondřej nebo Filip. Maminka byla natolik soustředěná na očekávaného syna, že z hlavy úplně vytěsnila jinou možnost, tedy že by se jí narodila holčička.
Gabriela Chrastilová
Jak jsem se (ne)stala spisovatelkou
Psaní je magie, stejně jako kterékoli jiné umění je to živá voda. A voda je zadarmo. Tak pijte. Pijte, co hrdlo ráčí. (Stehen King, O psaní).
Gabriela Chrastilová
Pět metrů krásy
Jsem nepoučitelná. Sotva jsem se zbavila šátku na nošení dětí a spolu i s ním nutnosti šktrit se na pruhu látky, začala jsem koketovat s myšlenkou na další zavinování do pruhu textilie.
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město
Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...
NATO by Rusy porazilo, Putin má jedinou naději, řekl polský ministr zahraničí
Rusko by se mělo bát Severoatlantické aliance, protože ho v případě střetu s ní čeká „nevyhnutelná...
Pokleknete a budete prosit. Generál slíbil zničit NATO do roku 2030
Velitel čečenských sil bojujících na Ukrajině a věrný obdivovatel ruského prezidenta Vladimira...
Počkej na mě! Vyprovodil tátu do války, jeho fotka otevírala peněženky
Seriál Jeho rozzářená tvář bývala za druhé světové války vystavena v každé třídě a kanadským žáčkům...
Bijec migrantů živoří. Salvini zamrzl v minulosti, spásu hledá v bájném mostu
Premium Někdejší hvězda italské krajní pravice Matteo Salvini politicky živoří. Jeho strana Liga před...
Strach z problémového nájmu? Majitelé bytů mají získat garanci za nájemníky
Premium Stát chce motivovat majitele nemovitostí k poskytování bydlení i rizikovým nájemcům. Pronajímatelé...
Dvacet let v Unii řečí čísel. Češi dominují v kaprech, letí také Erasmus
Dvě dekády po vstupu do Evropské unie je co se týče peněz Česko více než bilion korun v plusu. Z...
Nespí vaše dítě? Přečtěte si, jak nespavost vyřešit
Nespavost a problémy se spánkem se v různé míře objevují až u 30 % dětí. Mohou se projevovat častým buzením, problémy s usínáním, brzkým vstáváním...
- Počet článků 27
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 2722x
Publikuji i články pro časopisy (Máma a já, Děti a my) a zahlcuji Síť.
Více čtení o mně a ode mě na www.gaurichrastilova.cz