Poměrně často se setkávám názorem, že takzvaný „přirozený porod“ (a jeho ještě o mnoho zvrhlejší a nebezpečnější mutace domácí porod) je jakýmsi voláním po návratu do časů dávno minulých, že je aktivitou, která v moderní společnosti nemá své místo, a že je to prostě úplná pitomost chtít se vrátit do časů našich bab a prabáb, odkázaných při slehnutí toliko na pomoc bab (porodních).
Sama sobě se divím, že se ještě divím, po zkušenostech, které mám díky nošení sárí. Kdybych dostávala korunu za každý dotaz, zda proto, že nosím sárí (a koukám se na ty rozjuchané příšernosti indické kinematografie), chci žít (jako) v Indii, mám hned obnos na koupi nového hedvábného mazlíka. Přitom by nikoho nenapadlo zeptat se nositelů džínsů a konzumentů hollywoodské produkce, zda se chtějí přestěhovat na americký západ. A o ženách oblibujících si harémové kalhoty si taky nikdo hned nepomyslí, že by chtěly žít v harému (mně tedy při pohledu na harémové kalhoty napadne akorát otázka, zda jejich nositelka střihem oděvu maskuje nutnost nosit nacucanou inkontinenční plenu).
Ale vraťme se od sáríholismu a módního pekla zase k porodům.
Stejně tak, jako netoužím po tom plácat na poledním slunku placky v nějaké zapadlé radžasthánské vesnici, netoužím ani po návratu k dobám, kdy se lidi myli v potoce a o kvalitní výživě a lékařské péči si mohli nechat jenom zdát.
Ne že by se mi dnešní doba tolik líbila a ne že bych k ní neměla několik kritických připomínek, ale v zásadě si nestěžuju, protože mi mnoha ohledech vyhovuje. Třeba právě v tom, že si můžu (víceméně svobodně, i když ne bez určité potřebné dávky kverulantského odhodlání) vybrat péči v těhotenství a při porodu. Že s přihlédnutím ke svému zdravotnímu stavu a podmínkách, ve kterých žiju, můžu zvolit takovou variantu porodu, která mi vyhovuje a kterou považuji za nejbezpečnější pro sebe i svoje dítě.
Takovouto možnost volby bych v oněch domněle adorovaných dřívějších pochopitelně neměla, tudíž jsem ráda, že nežiju dřív, ale dnes.
Koneckonců, on takový moderní domácí porod už moc nevypadá jako domácí porod našich prapředků, už třeba jen proto, že dnešní těhotné mají v našich zeměpisných šířkách a délkách přístup k dobré stravě (a jako bonus můžou zobat vitamíny a minerály v pilulích), mají dostupnou lékařskou péči, nedřou na poli, ale dopřávají si těhotenské jógy… a porodní báby mají k dispozici krom svých šikovných rukou ještě zdravotní vzdělání a vybavení… a k tomu mobil, kterým můžou kdykoliv zavolat sanitku.
Už ani ten porod doma prostě není, co dřív býval.
To však nemění nic na faktu, že nevidím jediný důvod, proč uměle a zbytečně zasahovat zvenčí do něčeho, co funguje samo od sebe. A mezi takové záležitosti, které příroda vymyslela vcelku inteligentně, patří i porod, který v nějakých 85 nebo 90% případů může probíhat zcela bez intervencí, protože ho tělo prostě „umí“. A v těch zbylých procentech je třeba využít dobrodiní moderní lékařské vědy a být rád, že máme onu zmiňovanou možnost volby.
PS: Nositelkám inkontinenčních harémovek se omlouvám a chápu, že je to pohodlné :-)
PPS: Kdybyste mě chtěli potěšit, používejte místo slovního spojení přirozený porod raději normální porod.
PPPS: A kdybyste se chtěli pobavit/ podivit se/ rozšířit si obzory (dle libosti a individuálního zaměření), můžete si počíst zde: http://ona.idnes.cz/on-line-rozhovor-s-gynekologem-petrem-janku-fz9-/odpovedi.asp?t=JANKU4
