Jsem zkrátka malé pivo. Co nadělám. Ale někdy, zvláště nyní v té prapodivné době v jaké už rok a nějaký ten pátek žijeme to může mít i své výhody. Už jsem potřebovala nové legíny na zaběhání si v přírodě a na kolo. Sluníčko zve
ven a když jsem pohlédla do skříně a trochu vytřídila šatník, kdeže loňské sněhy jsou. Některé věci se během roku na mě tak nějak srazily a v jiných jsem si připadala jako šupák. A tak jsem vyrazila do obchodu s dětským oblečením. Třeba se do něčeho vejdu. Dnešní děti jsou mnohem větší a také urostlejší než jsme bývali kdysi my. Probírala jsem se ramínky a až tu jsem je našla, či spíše ony mne. Zelenkavé legíny a co víc, levné a hezké. A dokonce mi seděly jako ušité. Byly v dětské velikosti 170 cm a co víc na povolovací gumu a já mám sotva 160 cm.
Plna radosti jsem se prohrabávala dál, když tu vešla nešťastná maminka s dcerou. "Prosím vás, potřebuji nějakou podprsenku", spustila na prodavačku. " Ale oděvy pro dospělé máme ještě zavřené, spodní prádlo nevyjímaje," odvětila prodavačka se smutným pohledem směrem k opáskovanému prostoru." Ale já ji nepotřebuji pro sebe, ale tady dceru. Víte, je v pubertě a za tu dobu jí dost povyrostla prsa a ještě ke všemu je má nesouměrné. Už zase nastupuje do školy a spolužáci se jí budou akorát tak posmívat. A já ji tu svou dát nemohu. Prsa mám sice jak se říká po tatínkovi, ale za to tohle". A odkryla svou břišní pneumatiku. No uši jsem měla nastražené jako zajíc. ",protože tento příběh jednoho ne příliš radostného roku se týkal i mě samotné. " Co mám tedy s holkou proboha živého dělat, to máme sednout na autobus a mám polonahou dceru vzít před parlament aby už jim to konečně došlo mudrcům." Začala se paní čertit." Takhle holku do školy prostě nepustím. A není to jen podprsenka, ale vše už je na ní napnuté, hlavně přes prsa. To máte pravdu, také už jsem z toho ze všeho naprosto zoufalá," přidala se další zákaznice s malým klučinou stojící opodál. Ten měl alespoň oproti slečně pubertačce tu výhodu, že se mohl hezky a nově obléknout.
" Víte, před pár dny jsem byla na pohovoru a připadala jsem si před těmi mladými upravenými dámami jako šmudla a také tak asi na mě pohlížely. Z přerostlých vlasů prosvítaly šediny a do loňského oblečení jsem se narvala jen tak tak. Není to tak že bych si dala k večeři půl hrocha, jen po padesátce snad přibírám i z vody. To víte babička ale přece jen chci ještě vypadat trochu k světu. Ke kadeřníkovi nesmíme a vypadat upraveně také ne. Připomíná mi to časy, které jsem kdysi zažila a moc dobře si tu dobu pamatuji. Abychom my mladé holky co se chtěly líbit vypadly z té fádní šedi, usedly jsme za šicí stroj a šily jsme si módní obleky podle Burdy. Máte svatou pravdu, přikyvovala maminka s pofňukávající dcerou. Já v přechodu, holka v pubertě, to už je na prášky. Objednala jsem si přes nějaký e-schop, a vše nejméně dvakrát vracela. V tomhle věku už si to prostě musím vyzkoušet a ne pak v šatech vypadat jako selka. No a já když jsem byla ve věku vaší dcerky jsem s maminkou sháněla vložky, takové ty prkenice snad po celé republice do zásoby. Zkrátka v jeden čas nebyly a toaleťák také ne." Přidala jsem i já svou vzpomínku. No já to nějak s tou prsenkou ve svém věku už unesu. Nosím ty elastické sportovní a některé ženy si vezmou třeba tu od plavek nebo zkrátka žádnou. Mladé slečny si ale na svém vzhledu hodně zakládají a mnozí vrstevníci i spolužáci dokážou být často nemilosrdní. A dívka má na problém zaděláno. Anorexie, ubližování si. To ti naši mocní nemocní už zkrátka nedomysleli.
Prodavačka nakonec vzala holčinu za pásku a vybraly dvě podprsenky které si mladá slečna vyzkoušela přes upnuté spodní prádlo. Nakonec šťastné máma s dcerou odcházely k pokladně se dvěma podprsenkami, spodním prádlem a jakousi blůzkou aby ve škole vypadala k světu. A paní s břišní pneumatikou díky hormonální změně ve svém věku si odnesla alespoň tepláky. Nevěřím, a nevěřila jsme tomu ani jedna z nás včetně vstřícné a milé paní prodavačky, která byla skutečným mistrem ve svém oboru, že tato nesmyslná opatření souvisí přímo s koronavirovým opatřením. Sama jsem se s covid 19 setkala, potrápil mě docela hezky, ale našel si mě v zaměstnání a nikoliv v nějakém malém obchůdku s oděvy. Když jsem potom vstoupila do jednoho z marketů a viděla lidi nalepené takřka na sobě, dostala jsem vztek. V tom dětském oddělení jsme byly jen tři dospělí zákazníci, všude desinfekce a tady jsou jich desítky a nikomu to nevadí. Umělou květinu či jakýsi půllitr si tam koupit mohu, ale pořídit si legíny či máma podprsenku pro svou dospívající dceru už je zkrátka problém. Přece jen být to malé pivo s nožkou pro Popelku je v určitých krizích asi výhoda.
A to jaký z nás vzejde do budoucna národ raději asi pomlčet. Věk do důchodu se prodlužuje a lidé na svůj zasloužený odpočinek budou vstupovat jako upracovaní a zdravotně zchátralí či se ho spíše ani nedožijí. To že se na předlouhý čas uzavřela sportoviště, bazény, lázně, školy, mnozí odkládali své zdravotní problémy nic dobrého do budoucna nepřinese. Sport posiluje imunitu a i si koupit něco hezkého pro radost a vypadat líp posiluje sebevědomí. A vzdělání, to je klíč k lepším zítřkům. Nevěřím, že tento svět bude takový jaký jsme znali předtím. Nebude, jen nikdo nezná jeho budoucí podobu ani tvář. Nepodceňuji ten vir, který tady s námi patrně zůstane napořád jako ten chřipkový, jen spousta věcí se udělat určitě i když s určitým epidemickým omezením dala. Lidé by si pozvolna nakupovali potřebné věci a nemuseli čekat na rozvolnění kdy to v mnohých obchodech může spíše připomínat vypuštění krakena. Nerozumím těm opatřením a to zvláště nyní kdy nemoc ustupuje a většina lidí je buď už naočkovaná či nemoc prodělala. Docíleno bude asi jediného. Už nebudou poblíž sebe obchůdky v nichž většinou pracovaly paní takřka před důchodem se stejným či podobným sortimentem, zrovna tak restaurace. Jen v našem městě už jich dost zkrachovalo. Zůstanou jen ty velké, zahraniční, ty se zatím drží. Nu tatínek říkával, člověk si zvykne takřka na všechno, i na šibenici.
