Daně, daně, jak na ně, zpívá se v pohádce O staré bambitce kterou si oblíbila a hned si představila náš dvousetosmdesátičlenný parlament mudrců. Pohádky miluji už jen proto, že jimi byla odkojená.
Dobro téměř vždy zvítězí a zlo je po zásluze potrestáno. A v pohádce uvedené na velikonoce O Ječmínkovi mladý král omámený mocichtivou vílou dokonce z popudu všemoudrých rádců a poradců rozhodl o dani z komínů, když už nebylo takřka kde brát. Moudrý lid selského rozumu je však převezl. Dostali svou komínovou daň a to saze. Otevřu schránku a mezi nespočtem letáků na mě vyskočí obálka se složenkou o zaplacení daně z nemovitosti. Taková nehoráznost pro ty, již vyslyšeli hlas devadesátých let, že se mají postarat sami o sebe protože to za ně nikdo neudělá a stát není všemocný. Za to nemocný, a to už spoustu let. Se stářím by prý měla přicházet moudrost. Pohlédnu-li do mnohých poslaneckých lavic, přichází spíše stařecká senilita. Co asi mohou vědět o životě v podhradí ti, kteří se od vyhřáté lavice v Parlamentu neodlepili takřka od nepaměti. Co nám asi mohou radit, když neznají ani cenu bochníku chleba. Obědy mají téměř za pakatel a k tomu desítky cestovních náhrad. Ale abych jim jen nekřivdila. Jednou za čtyři roky si na své oddané poddané vzpomenou, na náměstí rozloží své potulné divadlo a předvedou nám svou předvolební maškarádu. Lidu je dobré občas nabídnout chléb a hry a pak se volební hlasy mající cenu zlata do urny jen hrnou. Nebo také ne. Ne každý se dá chytit na vařenou nudli či teplé pivo a studené párky jak se smával můj tatínek.
Spousta lidí si pořídila vlastní bydlení. Mnozí budou hypotéky splácet do konce svého života. Mohli si vybrat i jinou cestu. Žít v pronájmu. Jenže i to má své úskalí. Byty buďto vůbec nejsou či cena pronájmu se nekřesťansky zvyšuje. A když se ve státním rozpočtu naskytne černá díra, musí se nejrychleji zašít ber kde ber. A tak ti, co si pořídili vlastní nemovitost v níž prožijí i svůj podzim života a bude-li nejhůř, dům či byt prodají, odejdou do domova důchodců a nebudou muset na stará kolena chodit po žebrotě jsou opět biti. Stát se rozhodl tyto lidi potrestat. Nejenže splácí nemalou hypotéku, ale ještě musí odvést státu daň ze svého majetku. Jaká to nehoráznost od našich politiků. Vždyť koupí vlastního bydlení se tito lidé zabezpečují na stáří a nežádají stát o stavbu obecních či sociálních bytů, až si jako důchodci nebudou moci dovolit platit z penze drahý pronájem.
Asi byli příliš hloupí. Měli zůstat bez práce, na dávkách a žít na ubytovně kde by jejich pronajímatelům přispíval stát. Už doopravdy nevím koho volit. Předvolební maškaráda mě neovlivní, to dokáže i šašek šašek šášula, přihlouplý je bambula kdo těm blábolům o ráji to na pohled uvěří. Asi takto nás naši mocní nemocní na svých mítincích vidí.
