Byla jedna země nezemě, kterou si neustále někdo zabíral a mnozí její obyvatelé z toho věčného poklonkování a řitilezectví zůstali po generace shrbení. Pominuly staré dobré časy krále Hrdoslava, kdy země jen vzkvétala. Umění a
<p>šikovné zlaté ručičky tamních obyvatel zanechaly pozoruhodná dílka a vynálezy chytrých hlav obohatily svět. Tam kde vládl zdravý selský rozum a člověk nebyl člověku vlkem se lidem žilo vcelku dobře a tou nejvyšší investicí do budoucnosti bylo vzdělání anebo řemeslo přecházející z otce na syna. Pár let po vyplenění Středozemě barbary se k moci dostal vládce pěticípé hvězdy Rudoslav podmaňující si státy a státečky od středu na sever. I rozmanitá a bohatá Středozemě byla vyrvána z evropského lůna. Boha křesťanského nahradil bůh dělného lidu. I samotnou Pannu Marii oděl Rudoslav do monterek a hybaj budovat socialistický ráj na zemi. Na ten v nebi ti kašle bílý Tesák. Jsme tady a teď. Někdo jeho vládu nazýval hrůzovládou, někdo ji naopak opěvoval jako zlaté dobré časy. Všechno mělo patřit všem a nakonec nikdo neměl vlastně nic. Mnozí ani čisté svědomí. Anebo měli všechno, střechu nad hlavou, práci, zdarma vzdělání i zdravotní péči, na dovolenou k moři jeli do spřátelené Jugoslávie nebo na chatu či chalupu, pátek už byl pomalu svátek a přesto nebyli spokojeni. Je zvláštní, že lidé neustále brblají ať už se jim vede dobře, zle či tak akorát. Nějak to snad už v sobě máme zakódované tu věčnou nespokojenost se vším a s kdekým. Lid národních a zasloužilých umělců společně s mládeží vyburcoval lid dělný a ten v dobré víře a naději v zářnou budoucnost krutovládu Rudoslava svrhl ve jménu svobody po níž nesmírně toužil. Železná opona byla roztržena vejpůl tou obrovskou tsunami lidské vůle a brána na západ se otevřela dokořán. Lid si do svého čela zvolil Dobroslava, jemuž začal házet klacky pod nohy mocnější Zradislav pocházející ze říše modrého ptactva.</p><p>Ne pravda a láska, ale neviditelná ruka trhu učiní tuto zemi mocnou a peníze, mocné chechtáky, ty jsou až na prvním místě. A zodpovědnost ať převezme každý sám za sebe, stát není žádná charita. Peníze leží na zemi, stačí se jen pro ně shýbnout. Lid si zprvu charismatického Zradislava oblíbil, než ho později prokoukl. Zvláště tehdy, když se začal paktovat s vůdcem z růžové říše stavu zemanského Hruboslavem. Na oko nepřátelé, jinak dobří vojevůdci co moc dobře vědí jak ty své poslušné ovečky ovládnout a dostat na svoji stranu. Ze země postupem času začala mizet úrodná políčka, národní podniky byly rozprodány za facku, do Středozemě putoval cizí kapitál, za městy se budovaly jakési nevzhledné kvádry bez oken a ten kdo si neudrží práci či nezajistí vlastní bydlení či jen přijmout funkci podržtašky ať si spí třeba v krabici pod mostem. Země nezkvétala ale postupně se tříštila. Čím dál víc se rozevíraly sociální nůžky a lid se poohlížel po novém spasiteli. Blaniční rytíři však nikde poblíž nebyli a ani nový vůdce Budislav, pod nímž konečně lidé opět procitnou z opojné letargie. Po vládě Dobroslava převzal vladařské žezlo Zradislav a tím více utužil přátelství s Hruboslavem. Modroptáčníci do jejichž čela se postavil Nesvár tak alespoň měli v čele země svého zástupce. Ačkoliv Nesvár zprvu u lidu bodoval svou zdánlivě čistou duší i on sám nakonec propadl pekelnému hříchu s podivnou ženštinou. Pud byl zkrátka silnější než milovaná rodina jak se snažil zprvu presentovat pod maskou vzorného otce a milujícího manžela. Aniž si to snad uvědomil, či mu to bylo tak nějak šuma fuk, stal se už beztak jen loutkou v moci proradného lišáka všemi mastmi mazanýma ministra spravujícího finance Zloslava Nemilosrdného.</p><p>Nesvárova vláda padla a otěže převzal hradní pán Hruboslav, který si složil vlastní tým odborníků z poklončíků. Inu vděk musí být náležitě odměněn a kamarádství ani požehnání Parlamentu nepotřebuje. Pro podhradí byla takto složená vláda nemastná neslaná a když se opět lid odebral k volební urně, neznámý vítěz mnohým vyrazil dech. Do čela vlády se postavil jakýsi Bohatýr, který učinil na politické scéně pořádný průvan. Lid v něm zprvu viděl novodobého Jánošíka a celou zemi od severu na jih a západu na východ zalila tmavomodrá barva. Po uplynutí pár let by mohl konkurovat seriálovému Džejárovi jak dobře se naučil v politice chodit a především vytěžit co se dá. A aby jeho řízení státu jako firmy bylo o něco obtížnější, nedával mu spát opoziční Prudoslav. Zatímco jedni mu nemohli a nemohou přijít na jméno ti druzí ho opěvují. Tak dobře jako nyní se lidé ve Středozemi ještě neměli. V zemi vzrostla nová armáda věkoslavů a věkoslavek dodávajících Hruboslavovi i Bohatýrovi sílu o jaké se Zloslavovi a Prudoslavovi může jen zdát. A chce -li ten hradní scénárista společnost proti sobě popudit. Jedni nazýváni pražskou kavárnou jsou a druzí prostý lid co jde mu na ruku a v tom má záruku. Ekonomika kvete, nezaměstnanost téměř na nule a tak bylo načase otevřít truhlu se zlaťáky a nasypat do podhradí co to jen dá než kdosi prohlédl a prohlásil že ona truhlice není bezedná a to dno začíná být vidět.;Tito vládci jsou zástupci pomalu odcházející generace a vše si uměli zkrátka dobře zařídit. No a ti co přijdou a budou přicházet po nich ať si zkrátka poradí sami. Představení končí vážení, po nás potopa.
