Ptáme se Vás vážená paní poslankyně my opuštěné toulavé kočičky co s námi bude. Mnohé útulky a depozita, které byste nejraději zrušila pokud nespolupracují s příslušnými obcemi doslova praskají ve švech. Některé už dokonce musely
vyhlásit stop stav a další zvířata nepřijímají. Kromě akutního stavu, kdy je nalezena zraněná či březí kočička nebo malé koťátko co by noc kdy teploty začínají klesat pod bod mrazu patrně osamocené venku nepřežilo. Poslední dobou se útulky zaplňují především malými a často i nemocnými koťátky odhozenými do pole či popelnice jako odpad. I takto s námi mnozí lidé jednají, nejdříve nám nabídnou teplo domova, plnou mističku a pak nás odhodí jako opotřebované špinavé plyšáky. Anebo nám umře milovaný páníček a my jako nechtěné dědictví skončíme ze dne na den na ulici jako kočičí bezdomovci. Zvláště my bytové kočičky musíme svádět každodenní boj o přežití. Bojíme se aut, psů, ale i některých lidí. A když nás nějaká dobrá duše najde, svou poslední záchranu nalézáme právě v útulcích , kde se o nás postarají, asi tak jako o odložené děti v dětských domovech do doby, než si nás třeba někdo adoptuje. Někdo komu chybí kočičí kamarád do nepohody. A právě teď s nástupem zimy si na zařízení, která nám prokazují akt milosrdenství, poskytují azyl, teplý pelíšek a plnou mističku posvítili zákonodárci. Asi nemají nic jiného na práci než sebrat nebohým už tak nelehkým osudem zkoušeným zvířatům střechu nad hlavou a tu poslední naději že si nás někdo adoptuje. Hodný dvounožec co nám nabídne hřejivý domov a to napořád, nejen v období vánoc, kdy se z nás chlupatých dárečků ovázaných velkou červenou mašlí pod stromečkem nejvíce radují děti. Abychom je krátce na to omrzely a se začátkem nastávajícího roku musely žadonit o noví domov. Útulky musí spolupracovat s příslušnými obcemi či obce s útulky. Ale co když některé z nich kočičí osudy nezajímají. Jsme prostě jenom kočky no a co řeknou si.
Znamenáme pro ně spíše přítěž a dnes se přece každý snaží vydělat co nejvíce peněz a ne krmit hromadu hladových krků. Mnohé útulky, depozita a vlastně i my kočičky už přežíváme jen z dobročinnosti či sponzorských darů. Bojíme se co s námi bude. Nechceme znovu skončit jako kočičí bezdomovci na ulici, kde nás budou zábst pacičky a kručet v bříšku a donekonečna budeme přivádět na svět nevinná koťátka sdílející stejný osud. Anebo se stát pouhou továrnou na koťata v některé z množíren za strašných podmínek, kdy rodíme nemocná mláďata, která nikomu ani nemohou přinášet radost. Jen prožívají stejné ne-li horší utrpení než my sami. Nikomu jsme přece nic zlého neprovedly a nemůžeme za to, že se nás ten, kterému jsme odevzdaly celé své kočičí srdíčko a pár let strávily po jeho boku, sdílely společný domov vyhodil na ulici jako špinavý hadr. Pejsci to mají přece jen o něco lepší než my. Psí útulky si města většinou pod svůj patronát vezmou, ale nás kočičky nechtějí. A tak si nás často berou hodné tety do dočasek a pomáhají nám najít hodné páníčky a domov naplněný láskou po kterém moc toužíme abychom uvolnily místo dalším příchozím. Nejdéle čekáme na nový domov především my černé kočičky, snad kvůli pověrám. A přitom nejsme o nic horší než mourinky či černobílé Micinky. Jsme jen takoví malí čertící, umouněná štěstíčka.
A vy páni konšelé se všem těm co se o nás pečlivě starají, často i na úkor svého volného času takto odvděčíte. A to zbývá jen pár týdnů do vánoc kdy světem prochází láska. I my jsme láska. Jen po celý rok chodíme v kožíšku a máme čtyři nožičky. Ale lásku dát umíme, tu nejčistší jaká v nás je. Vždyť i my kočičky dokážeme své páníčky bezmezně milovat až za hrob a být věrné a oddané stejně tak jako pejsci. Jsme moc vděčné za každé sousto, pohlazení. jen se to o nás tolik neříká jako o pejscích.Přece nemůžete mít tak chladná a bezcitná srdce a nevidět to utrpení. No asi ani přes tu svou skleněnou bublinu ani nemůžete. Smilujte se nad námi kočičkami. Vždyť nikoho nemáme, ulicemi se v horku v zimě touláme, moc toužíme po teplém pelíšku a ukrutně nám kručí v bříšku.
Moc prosíme, neobracejte se k nám kočičkám zády, neodvracejte od nás svou tvář. Jste žena paní ministrině, a věříme že ve skutečnosti nemáte tak kruté srdce, tvrdé jako skála, které neobměkčí ani kočičí pláč na který už pomalu ani nemáme dostatek sil a slzičky nám vysychají. Pohlédněte jen kolem sebe, třeba takoví hasiči. Na první pohled tvrdí chlapi s ušlechtilým srdcem co přijedou zachránit " jen mňoukající" kotě co uvízlo v potrubní rouře. Takto vypadá skutečná úcta k životu. Nemyslíte.
