Není snad dne či týdne, aby nám nebyla ze světa celebrit oznámena smutná zpráva. Tentokrát nelítostný smrťák dostihl herce Václava Postráneckého.
Ačkoliv je smrt přirozenou součástí našeho bytí, ne každý se s tímto nezvratným koncem celoživotního putování slzavým údolím dokáže smířit. Prach jsi a v prach se obrátíš. Nazí na tento svět přišli a nazí odejdeme. Neodneseme si kamsi na druhý břeh, nebe, pekla či beztvaré černé nicoty vůbec nic krom vlastního svědomí. Naše honba za mamonem přišla vniveč, vše tady zůstane ať už našim potomkům, státu či komukoliv jinému kdo se na našem díle nepřičinil. A i ten nejzatvrzelejší ateista při své poslední hodince na smrtelném lůžku volá Boha a prosí o odpuštění. A také smíření se s tím, k němuž možná za pár minut odejde. Tedy jeho duše. Lehounká jak pírko, osvobozena od bolesti a utrpení, zatímco ostatky pohltí chladná zem. Chudák bude ležet vedle boháče a bude jim to naprosto fuk jako těm červíkům co oslaví v podzemí hody.
Lidský život je tak krátký. Co jsme vůbec zde. Pouhé zrnko písku v moři, plamen svíce ve větru. Škrtneš, prdneš a jdeš říkávala má moudrá babička. Nad bezejmennými při dopravních nehodách, umírajícími v nemocnici za plentou, zbloudilými tuláky a bezdomovci uroní slzu jen ti nejbližší nebo také nikdo. A u rakve či rozptylu popela jim na hřbitově na rozloučenou zapějí jen ptáci. Někdy je vůbec zvláštní, kterak po smrti někomu chybí člověk, kterého za živa až tak nepostrádali. Zatímco k jeho obydlí cestu málokdy našli, cestu k náhrobku nacházejí snad i poslepu. Nad ztrátou celebrity ustrne skoro každý. Byl to zkrátka někdo. Kdosi,kdo nás bavil, žili jeho život, milovali ho či nenáviděli. Umírají mladí i ti starší, děti. A smrťák se neustrne, nedá uplatit, usmlouvat. Přichází jako nezvaný host s kosou kdykoliv a kamkoliv. Někdo se mu bohužel oddá zcela dobrovolně aby navždy své trápení jako před pár dny mladý bývalý hokejista Adam Svoboda ukončil.
Je to zvláštní rok jaký právě prožíváme. Do světa celebrit vešel smrťák a vůbec se neráčí odporoučet. Jakoby nám chtěl naznačit. Nikdo na tomto světě neznamená více ani méně. To jsou jen pravidla stvořena člověkem, já mám své vlastní zákony. Přijdu si pro vás všechny. Pro někoho dřív pro někoho později. A proč je tomu tak vím jen já sám. Co jen jsi člověče. Dnes tu jsi a zítra už tady být nemusíš. A můžeš být mocný král či ten nejmenší z nejmenších. Mnou si však nikdy nebudeš jistý. Ve dne ani v noci.
Kdosi neznámý napsal. " Ono ani tak nezáleží na tom jak dlouho jsme tu byli, ale že jsme tu byli a měli otevřené srdce tam, kde nás v tu chvíli nejvíce potřebovali."
