Také jsem si nemohla nechat ujít skladbu od nejstarší dcery hudební legendy Karla Gotta Dominiky, kterou odrecitovala s propojením sladké francouzštiny Gabriela Grilloti. Tato skladba dá se říci vyzněla jako zpověď do nebe osudem
zkoušené duše. Zatímco Karel Gott nazpíval jednu ze svých posledních písní s dcerou Charlottkou a pojal ji jako loučení se otce s dcerou, Dominika posílá svůj vzkaz tatínkovi už nebe. A možná i lítost nad tím co udělat mohla a neudělala. Jak známo, Dominika se dlouhodobě potýká se závislostí na alkoholu a antidepresivech, které zcela změnily její osobnost. Ve Finsku se příliš poddala svému záletnému maniodepresivnímu manželovi Timovi, který ji stahuje dolů. Skladba Pro tebe si získala, alespoň co se komentářů na sociálních sítí týká, zdá se více odpůrců a kritiků než příznivců.
Co lze však Dominice připsat k dobru, že se snaží pomalu odrazit z hlubin propasti. V klipu vypadá v novém účesu jako žena, nikoliv jako troska. Normální, stárnoucí žena hledající samu sebe. A i když mi v novém účesu trochu připomíná bývalou ministryni financí Alenu Schillerovou, nová image ji sluší. Pomalu se jí blíží padesátka a mnohé ženy s podobným osudem se v ní najdou stejně tak jako jiné, pěstěné a opečovávané třeba v Daře Rolins s bezchybně vypracovanou postavou, kterou se snaží co nejvíce zaujmout a prodat na sociálních sítích. A jak se mi skladba jeví. Trochu mi v ní chybí emoce, mluva srdce, pokora a hluboká pocta tatínkovi, který pro ni jako svou prvorozenou dceru hodně udělal. Stačilo lusknout prstem a několik euro přicestovalo z tatínkova konta do Finska, kde byly hned prohýřeny.
Nevím, zda v těch časech brala Dominika svého tatínka jako milujícího otce či spíše sponzora s bezedným kontem. Přikláněla bych se spíše k tomu druhému. Ale kdo z bohatých rodičů či celebrit to nezažil. Recitace je jakoby předčítána z čítanky. I když dnešní hudba mladé generace rap a všudypřítomné bezduché duc, duc nevypovídá už vůbec o ničem. Není to něco, co povznese a pohladí duši posluchače. Každý má asi nějaký svůj styl a občas i ta největší blbost si najde svého příznivce. Dominika je sama o sobě trochu rozporuplná osobnost. Na jedné straně pěje na svého věčně opilého manžela samou chválu a nedokáže se od něho citově odpoutat natož se rozvést a na stranu druhou se cítí osamělá a nemilovaná.
A co její maminka, které je přes devadesát let a svou dceru nikdy nepřestala milovat se vším všudy. I na tu by měla trochu víc myslet. Kdo ví, jak dlouho tady stará paní ještě bude. Dominiku nijak zvlášť nesoudím, nešla jsem v jejích šlépějích, neoblékla její kůži, neznám její skutečné nitro. A také ani já nejsem svatá a nesčetněkrát jsem si musela ten svůj kalich hořkosti vypít až do samého dna. Dominika se nikdy nepostavila na vlastní nohy nebo jen krátce. A kdyby chtěla a nechala se vést tatínkem jako Charlottka, určitě by to dotáhla mnohem dál než na dno lahve, kde utopila veškeré naděje. Možná si nese i určité trauma z dětství, stigma s jakým se nedokáže hluboko uvnitř vyrovnat. Chybí jí vnitřní síla a pokora druhorozené dcery Lucky, která dala tatínkovi alespoň dva krásné vnoučky a tak mu splnila sen o mužském potomstvu.
Dominika by si především měla uspořádat svůj život a pokud opravdu najde práci v té securitce, tak ať ji zase hned neztratí. A časem by se mohla třeba i začít postupně sbližovat se svou rodinou, sestrami i Ivankou. Nic jí neudělaly a nikdo jiný už jí po tatínkovi nezůstal. Třeba i k tomuto názoru jednou dospěje, jen aby už ale nebylo pozdě. Pokusila se o jakési dílo, které sice částí veřejnosti i kritiků nebylo přijato, ale nechť to bere jako odrazový můstek. Možná tou skladbou chtěla vyjádřit odezvu na písničku tatínka s Charlottkou Srdce která nehasnou " i já jsem tady." Svým způsobem je to nemocná žena vysílající aniž si to třeba uvědomuje své SOS. Ke svému manželovi, přátelům, pokud jí ještě nějací zbyli, společnosti, rodině. Stejně tak jako kdysi Iveta Bartošová. Nejprve vysmívaná a hned na to oplakávaná. Do nitra melounů a lidí nikdo zkrátka nevidí. Soudit náleží jen Bohu, i když třeba ani on sám nechce, jak pronesl ústy Jiřího Bartošky v jedné z pohádek. "Není lehké žít pozemský život Petroneli." Přeji ji vše dobré, ať už začne svůj nový život tady nebo ve Finsku.
Co mě tak trochu zaráží, to jsou komentáře anti-age gaučových odborníků. Dominika měla odezvu, že je příliš prostorově výrazná, odulá a začínat pomalu v padesáti kariéru je směšné. Na druhé straně to na sítích schytala i Dara Rolins. Prý by měla přestat se cvičením, je vyzáblá a s tou svou vypracovanou postavou připomíná spíš chlapa. Už by se měla chystat do starobního důchodu. A tak nevím, zda na těch sociálních sítích poletuje hloupost ve formě holubičky či se nám tady rozmáhá jakýsi generační nešvar. Anebo ty diskutéry ponouká tetička závist. Všichni jsou staří, nemožní za zenitem. Ale jen do doby, než nás navždy opustí. To pak národ roní krokodýlí slzy. Karel Gott, naše milovaná Popelka Libuška Šafránková, rozkošný Belmondo... Ani se mi nechce věřit, že to vše je myšleno vážně. Internet unese zkrátka vše možné i nemožné. Stejně tak jako zpovědník papír.
