Erdogan patří před Mezinárodní soudní dvůr

V Turecku za tichého přihlížení západních mocností probíhají čistky na všech odvětvích lidského života (školstvím začínaje, kulturní scénou konče). Turecký diktátor Erdogan se zbavil slušných soudců a nahradil je svými loutkami.

Člen NATO, tudíž náš spojenec, možný budoucí člen EU, který má plnohodnotně nahradit Velkou Británii a náš potencionální partner v rámci bezvízového styku. Zní to, jako bych psal o nějaké západoevropské zemi.  Je tudíž komické, že se jedná o diktátorské Turecko. Jedná se o zemi, kde jsou pošlapávána základní lidská práva - svoboda projevu, právo na spravedlivý soud, práva národnostních menšin. A to velmi krutým způsobem, který bychom v rámci historické linie hledali spíše někde ve středověku nebo při stalinských čistkách, než v druhém tisíciletí.

Po nezdařilém státním převratu, iniciovaným částí turecké armády, skončilo několik tisícovek tureckých povstalců v poutech. To je v rámci potlačení převratu zcela legitimní prostředek. Nicméně i tento legitimní prostředek zadržení povstalců musí splňovat určité mezinárodní úmluvy. Což v tomto případě těžce pokulhává.
Okamžitě po nevydařeném státním převratu nastal teror na poražených. Během dvou hodin začalo hromadné zatýkání tisíců lidí ze seznamu, který měla turecká tajná policie několik let připravena v šuplíku a čekalo se na příležitost. Teď na řadu přijdou popravy a hromadné pogromy páchané i na civilním obyvatelstvu. Ten proces bude srovnatelný se stalinskými čistkami. Přijdou represe, posilování cenzury a prohlubování vlivu státu do běžného života. Přijde ztráta zbytku svobody, demokratického řízení státu a svobody slova.

Erdogan to nazval demokratickou čistkou, což je stejný pojem jako humanitární bombardování. Pro pitomečky, kteří hájí spolupráci s Erdoganem to je něco jako politické projímadlo. Obhájci tohoto diktátorského teroru by se měli zamyslet nad tím, co vlastně obhajují, obhajují totiž autoritářský stát a islámské vedení, které se pevně postaví za svého vůdce. Nedodržování mezinárodních úmluv o zajatcích je na denním pořádku, iniciátoři státního převratu jsou lynčováni z řad obyvatelstva i poslušně sloužících vojáků. Dalším prvkem nedodržování lidských práv zajatců je ten, že zadržení generálové si nemohou na svou obhajobu najmout právníka. Celý soudní proces bude předem domluvená fraška a divadélko.

Obviněno bylo 99 generálů, pro mě osobně hrdinů. Povstali i s obavami, které se bohužel naplnily. Na nemilosrdný osud upozornila pouze Amnesty International, západní politici vyjadřují podporu Erdoganovu režimu. Vlastně jim nic jiného nezbývá, jelikož je má Erdogan v pasti - při sebemenší zmínce o lidských právech a kritice jeho režimu, zaplaví Evropu desetitisíce muslimských imigrantů, kteří čekají na svou příležitost na hranici Turecka. Snad si alespoň v hloubi duše uvědomují, že tleskají diktátorským praktikám.
Dále bylo odvoláno 6000 členů armády, 262 vojenských soudců, 60 000 vojáků, 15 000 policistů, přes 21 000 učitelů a státních úředníků. Někteří byli jen vyhozeni z funkcí, jiní zatčeni a někteří jsou veřejně lynčováni. Z práce bylo vyhozeno 8500 policistů a něco přes 5000 soudců. Nahradí je loutky, které v tichosti budou plnit přání toho ukrutného diktátora.

Na 34 novinářů, kteří psali objektivně, ba dokonce i kladně hodnotili státní povstání byl uvalen zatykač. Zrušeno bylo 25 mediálních agentur. Z Turecka prakticky zmizí opozice, tudíž si Erdogan upevní svou pozici a plně se může věnovat zahraniční politice, což ve mně vyvolává mírný strach.

Země, která nehájí základní lidská práva a svobody nemůže být členem NATO, natož potenciálním členem Evropské unie. Tento autoritářský stát nesmí mít na světě místo a nesmíme před takovou hrozbou zavírat oči a sklápět tiše uši.

Do toho všeho kolosu vede Erdogan dlouholetou genocidu páchanou na civilním obyvatelstvu Kurdistánu. Nedávno opět proběhl bombový útok na civilní obyvatelstvo této neuznané země. Naše česká média mlčela, stejně jako ta zahraniční. Asi i proto, že ty bombardéry jsou původem z USA. Ale genocidě na Kurdech chci věnovat samostatný blog.

Erdogan rozhodně není demokraticky založený člověk. Toho ani většina turků nechce. Chtějí vůdce, charismatickou osobnost plnou islámské energie. Je to odporný diktátor, který proměnil Turecko v autoritářstký stát bez opozice.

Západní mocnosti se problému musí postavit čelem.
P.S.: teď mě napadlo, budou sankce nebo ne?

Štěpán Chour
18 let, student Obchodní akademie v Děčíně
Člen Strany svobodných občanů