Za vyrušování ve Sněmovně ke zdi!

Jsou nevychovaní! Kdo? Poslanci/kyně ve Sněmovně. Skáčou si do řeči a pokřikují na sebe, jako hokynáři/ky na trhu. Neposlouchají své řečnící kolegy/ně a baví se v lavicích. Ti „slušnější" čtou noviny nebo čučí do mobilů či noťasů.

Nejsem propagátor slušného chování, jako Guth-Jarkovský či etikman Špaček, ale... Považuji se za starou školu, takže navzdory MeToo přidržuji ženám dveře či jim pomáhám do kabátu, ale... Čeho je moc, toho je příliš!

Je mi za ně trapně! Přitom to je jenom špička ledovce, kterou vidí diváci při živých televizních přenosech z Poslanecké sněmovny. „A co teprve, kdybysme viděli to, co se děje v kuloárech…“ říkají si. A já se jim nedivím, protože chování, zejména stranických lídrů, je často za hranou společenských norem. Nebo je to jenom divadýlko pro televizní kamery resp. pro voliče a po jejich vypnutí si političtí sokové s bodrým úsměvem navzájem gratulují ke skvělým hereckým výstupům? Možná, ale… 

V každém případě to je důkaz, že vrcholová politika je, stejně jako bafuňářství ve vrcholovém sportu, jen pro nejotrlejší – bohužel se zdá, že tato vlastnost prorůstá i do nižších sportovních i politických soutěží, ale… To je jenom můj občanský pohled zvenku. Nechci všechny poslance/kyně házet do jednoho pytle a stále naivně věřím tomu, že se předvádějí jenom proto, že se na ně dívám. Nakonec mi nic jiného nezbývá – koho jsem volil, ten tam je, ale…

Věřím, že „v civilu“ to jsou slušní lidé a „buďme za ně rádi". V reportážích z cizokrajných parlamentů, jsou k vidění mnohem divočejší diskuze doprovázené házením botami a fyzickými inzultacemi, ale... Pravda i ledově klidné – např. v Dolní komoře britského parlamentu sedí poslanci způsobně ve vypolstrovaných lavicích, obejdou se bez telekomunikačních prostředků a vystačí si s papírem a tužkou – holt „zaostalá" monarchie.

Samostatnou kapitolou je přítomnost či spíše absence poslanců/kyň a vlády při zasedání Parlamentu. Co si má neinformovaný televizní divák pomyslet o poloprázdných poslaneckých lavicích… Nejspíš si řekne: Kde se zase flákají? A korunu tomu dodává premiér Babiš svým výrokem o tom, že sezení ve Sněmovně je ztráta času. Na každém šprochu pravdy trochu, ale… Beru to pozitivně. Nepřítomný poslanec/kyně, alespoň nevyrušuje.

Říká se: Chytrému napověz, hloupého trkni. Pokud tedy váženým poslancům/kyním nedochází, že při televizních přenosech ze sněmovny sedí tzv. ve výkladní skříni a národ vidí, jak se chovají nevychovaně, tak je nutné je trknout např. pomocí polopatického etického kodexu politika, který by mimo jiné zahrnoval i slušné chování ve sněmovně. 

Odmalička mě rodiče učili, že není slušné skákat druhému do řeči – chvíli mi trvalo, než jsem si v hlavičce srovnal, proč mě maminka napomíná a říká mi, abych byl zticha, když s někým mluví. Ve škole zase, když jsme při vyučování vyrušovali, nás úča postavila tzv. na hanbu ke zdi – co si ještě matně pamatuji, tak jsme tam někdy stáli i čtyři.

O velké přestávce jsme se museli povinně procházet po školních chodbách. To ale nebylo nic pro kluky. Mezi korzujícími spolužačkami jsme si hráli na honičku, ale… Běda, když nás přitom vyhmátl zástupce ředitele... Zavelel: „Hlavu a diktuj!“ a my jsme hned věděli, že budou následovat „buráky“. Jeden po druhém jsme mu poslušně pokládali hlavu na hruď. Levačkou si nás přidržoval, abychom se mu nevycukli a klouby do pěsti sevřené pravačky nám rejdil po zátylcích. A my přitom museli nahlas diktovat: „Nemám se honit po chodbě.“ Doma jsme se tím nechlubili, natož abychom si stěžovali.

P.S. A tak si říkám, že by možná pomohlo, kdyby předsedající Poslanecké sněmovně, místo neustálého napomínání, z výchovných důvodů stavěl vyrušující poslance/kyně na hanbu ke zdi nebo jim potupně dával „buráky“. A provinilci/kyně by přitom museli diktovat: Nemám...