Hurá do důchodu a na Slandu…

Je to ostuda. Slánská hora je za humny Kladna a já jsem se na ni vydrápal až coby penzista. Ale, všechno má svůj čas... Alespoň jsem na vlastní oči viděl v akci ferratisty, kteří se na Slandu drápali úplně jinak než já.

Od té doby, co jsem dle písničky Olympiku sjel po zadku holou skálu, na kterou jsem vylezl pro jednu holku, která nevěděla jak dolů a já potom také ne – zbytečně, stejně si vzala jiného – mám ke všem horám, tedy i té Slánské, velký respekt. Miluji horskou turistiku, ke které potřebuji toliko pohorky a nemusím být přikšírovaný popruhy a viset přitom na skobách zatlučených ve skále, natož abych musel použít cepín či mačky.

I když jsem nikdy předtím na Slánské hoře nebyl, tak už ze školy jsem o ní věděl, že je to přírodní památka s pozůstatkem dávné sopečné činnosti a s celou řadou chráněných rostlin a živočichů. A teď najednou vidím na jejím úpatí po desetiletí chráněné přírody zaparkovaná eSUVéčka, offroady, hatchbacky, čtyřkolky… U nich horolezce – omlouvám se za případné špatné odborné názvosloví, ale pro mě je každý kdo leze po skalách horolezec. A kolem lážo plážo, kytka nekytka, spousta nahorulezeckého náčiní. Obešel jsem je velkým obloukem, díval jsem se na ně skrz prsty, jako na vetřelce a rozmrzele si říkal: „Co se tady roztahujete…“

Vím, že u nás na Kladně máme svých problémů dost a dost, tak nechci strkat nos do cizích věcí a kázat Slaňákům moudra, ale… Po tom, co jsem si našel několik tiskových informací o slánské via ferratě a zeptal se kamarádů z tohoto královského města na jejich názor, tak mám pocit, že už při jejím zrodu bylo něco špatně… Připomněla mi živelnou výstavbu jednoho ruského podnikatele, který v devadesátých letech v blízkosti Karlových Varů na černo postavil několik typicky ruských dřevostaveb a nikdo s ním nehnul a tak nezbylo než je legalizovat. A známé jsou podobné případy i z kladenského okresu, kdy si stavebník postavil dům i hlavu a stavební povolení se vydávalo dodatečně…

No a historie vzniku slánské ferraty mi přijde podobná. Také se napřed zatloukaly skoby a teprve potom povolovalo a razítkovalo v duchu hesla „Když už to tady jednou je, tak to přece nebudeme bourat“. Protinázory byly upozaděny neboli shozeny ze stolu. K povolení stačilo, když bylo slíbeno, že lezecká cesta nebude ohrožovat květenu, která už, bohužel, není vzácná tak, jako ta původní – možná by Slandě pomohlo prořezání džungle náletových dřevin a vypustit na ni ovce a kozy...

A když už se na slánskou ferratu vyhrabal i slánský starosta a slavnostně posvětil další horolezecké stezky, tak věru není co řešit… Zájem o lezectví ve městě je prý velký i mezi dětmi. A Slaňáci můžou být pyšní na něco, „co nemáme ani na Kladně", ale...

P.S. ...znáte Pyrrhovo vítězství?