Chodím městem a dívám se za vrata aneb Šikana ve škole byla i za mě, ale…

Když jsi bílá vrána, tak… Šikana ve škole byla, je a bude – do určité míry ji považuji za přirozený jev boje o přežití. I když jsem poznal šikanu na vlastní kůži. Ve vypjatých okamžicích, jsem byl pro některé spolužáky brejloun.

I herci říkají, že dětští diváci dovedou být upřímní až to „bolí“. Ano, děti dovedou být i kruté. Stačí, když se některé z nich něčím liší a hned je „bílou vránou“, kterou ty černé klovají…

Nevím, jestli to byla šikana, ale… Trpěl jsem! Protože jsem od první třídy nosil brýle, tak jsem se musel smířit s tím, že jsem byl občas častován slovem brejloun. Předpokládám, že tato nadávka už v současné době neexistuje. Brýle jsou módní doplněk a z frajeřiny je nosí i ti, kteří je nepotřebují.

Přirozeně jsem záviděl spolužákům, kteří byli na první pohled bez defektu, ale… Vzato kolem a kolem, nebyl jsem na tom ještě nejhůř. Jiný spolužák byl přejmenován na Gorilku – myslím, že nemusím vysvětlovat proč… A další byl „překřtěn“ na Bobíka, protože byl tlustej a ještě navíc zrzavej, jako řetěz – dneska jsou zrzavé vlasy, podobně jako brýle, šik. Bobíka vodila máma do školy snad ještě v devítce – aby ho děti nešikanovaly resp., aby ho bránila, kdyby se mu smály, ale… V očích dětí mu tím nepomohla, ba právě naopak.

S některými spolužáky a spolužačkami jsem si byl bližší a s jinými jsem se sotva pozdravil. Občas jsme si vjeli do vlasů kvůli švindlování při hraní kuliček, později kvůli některé ze spolužaček, ale to bylo asi tak všechno… Jakékoliv brutální prvky násilí, jsem ve škole nezažil, ale…

Včera bylo včera a dnes je dnes. „Nadávky a pošťuchování mezi školáky neberou konce, zasahovat musí strážníci,“ psal v listopadu minulého roku Kladenský deník. A jsme u toho, co je ještě nevinné dětské pošťuchování a co už je šikana… Myslím, že se to ve větší či menší míře děje před každou základkou nebo na každém školním dvoře, ale…

V případě 17. základní školy v Pařížské ulici v Kladně, je to prý extrém. Proč? Její žáci, kteří jsou podle Kladenského deníku z valné části z rodin z jiného sociokulturního prostředí, údajně útočí na své vrstevníky z okolních škol – nejvíce na ty ze školy Montessori, se kterými sdílí školní dvůr, ale… Kdo je bez viny ať hodí kamenem!

Nejjednodušší by bylo odsoudit ty, kteří se místo vole oslovují more, ale… Koncem devadesátých let jsem měl na zimním táboře, mimo jiných, také děti z jedné prestižní kladenské školy. Od prvního dne se některé z nich snažily nadřazovat nad druhé. Například tím, že si několik vybraných jedinců chtělo udělat soukromou párty. Se skřípěním zbývajících mléčných zubů respektovaly, že na táboře se bavíme všichni společně. Nebo, po návratu z lyžařského výcviku jsem šel zkontrolovat, jak si děcka očistila a uložila lyže, ale… K mému údivu jsem v lyžárně objevil pouze obětního beránka, který „dobrovolně“ plnil roli servismana. Na moji otázku, proč to dělá, se bál odpovědět… Do třetice na mě při odchodu ze sjezdovky jeden z třídních lídrů zahalekal, abych mu odnesl lyže do chaty – zkoušel, jestli to projde. Neprošlo a víckrát to nezkusil!

Takže sorry jako, paní vedoucí učitelko ZŠ Montessori. Vaše slova „Naše děti jsou vedené, aby si žáků z druhé školy nevšímaly a nekontaktovaly je ani očima. Jestli si ty druhé začnou a dočkají se nadávky, je druhá věc,“ jsou alibistická, ale… Věřím vám, že vaši žáci přišli s pláčem do školy a stěžovali si na ty druhé, kteří je napadli. Podle slov paní učitelky Čížkové dochází k největším konfliktům na školním dvoře, kde se potkávají obě komunity. Děje se tak i v autobusech nebo cestou z autobusové zastávky do škol. Není proto divu, že kladenští strážníci přijali velké množství stížností od učitelů, rodičů i dětí, ale…

Upřímněji na mě působí vyjádření ředitelky 17. ZŠ Vítkové. „ Aktivitu strážníků vítáme. Žádali jsme nejen o využití hlídek pro vytipované děti s rizikovým chováním, ale také o možnost instalování kamery pro večerní a noční "aktivity" vandalů. Také bychom uvítali již zmíněné besedy nejen pro naše žáky. Besedy s odborníky by jistě uvítaly i další školy,“ říká.

"Škola je zde desítky let a soužití s okolními školami bylo bezproblémové. V naší budově je několik let umístěna ZŠ Montessori. My jsme v průběhu společného soužití řešili a řešíme některé konflikty společně. Jedná se o čas a prostor školy. Zatím jsme řešili například vzájemné slovní napadání. Nadávky jsou oboustranné, někdy rasistické oběma směry, takže si děti opravdu nemají co vyčítat," dodává ředitelka, která má i osvícené řešení.

"Co se odehrává mimo školu, to už škola řešit nemůže. Tady opravdu musí spolupracovat rodiče. Ti by neměli zapomínat na své povinnosti vůči svým dětem. Mimo jiné jsou ze zákona zodpovědní za jejich mravní vývoj, výchovu i vzdělání. Pokud nebudou následovat sankce za porušování zákonem stanovených povinností, nemůžeme počítat, že najednou začnou děti s rizikovým chováním vychovávat. A to platí pro děti jak z rodin z jiného kulturního prostředí a jinými životními podmínkami, tak i pro děti z rodin například vysokoškolsky vzdělaných rodičů," uzavírá.

P.S. Je to tak. Práva a povinnosti musí být v rovnováze, jinak se stane průser!