Chodím městem a dívám se za vrata aneb Místo hřiště kupte koše!

Představy Kladeňáků, jak zvelebit veřejný prostor svého města, jsou rozmanité. Do konce října hlasovali o tom, které z 32 návrhů, se za 3 miliony korun z participativního rozpočtu realizují. Výsledky hlasování se dozvíme už 4. 11.

Třímilionový participativní rozpočet nazvaný Společně v Kladně, má občany Kladna aktivně zapojit do spolurozhodování o nakládání s veřejnými financemi. Myšlenka je to dobrá, i když ne nová – ve světě i u nás už frčí spoustu let, ale… Lepší teď než nikdy. I když opozice si určitě neodpustí jedovatou poznámku o populismu.

Se zájmem jsem si přečetl všech 32 nominací a postupně jsem uznal, že všechny jsou více nebo méně potřebné a měly by se realizovat. Takovou prkotinu, jako jsou stojany na jízdní kola, považuji za standardní podporu cykloturistiky, takže se k tomu nebudu více vyjadřovat. To samé platí o stromech a květinových záhonech – zkrátka zeleni, které v Kladně nebude nikdy dost!

Úsměv na tváři se mi objevil, při pohledu na teleskopický sloup osázený kamerami a reflektory. Tento projekt jeho autor představil slovy: „Navrhuji pořízení „mobilní kamerové stanice“ a 3ks fotopastí, jenž by významným způsobem přispěly k bezpečnosti na celém území městské části Dubí.“ Já k tomu dodávám, že by se uživily nejen v Dubí a nemusely by se odstraňovat lavičky z parků a likvidovat dětská hřiště, co říkáte, pane primátore?

Dětských hřišť také nebude nikdy dost! Omlouvám se, že budu nostalgický, ale… Za mého dětství resp. mládí, byly plácky skoro za každým panelákem a na nich se často rodily sportovní talenty – s námi třeba chodil hrát „pozemák“ kluk, který se jmenoval Honza Neliba. A tak jsem se smutkem v duši přihlížel likvidaci plácku za restaurací Pražanka, na kterém vyrostly generace dětí – samozřejmě, že jsme dělaly kravál, ale nikoho z úředníků tehdejšího městského národního výboru, kteří dovedli vymyslet pěkné ptákoviny, nenapadlo, aby ho kvůli tomu zrušili. Až přišel primátor Volf, plácek zrušil a udělal na něm „autodráhu“ pro odstrkovadla – mrňata prý nekřičí, jako puberťáci. A podobných „osvícených“ rozhodnutí se stalo hafo a připravují se další i za staronového primátora Jiránka.

Když jsem na obrázku uviděl herní park pro tři generace, lekl jsem se. Šikmá dřevěná plocha pod úhlem blížící se 45° osázená pneumatikami resp. plášti. I v pětašedesáti si na ledacos troufnu, ale… Že bych si musel něco dokazovat právě na této překážkové dráze, tak to teda ne, ale… Hlas lidu, hlas Boží.

Naopak tobogán do údolí Sítná mě zaujal. Nejenom děti, ale i já miluji zkluzavky. Nahoře u mostu bych na ni nasedl a frčel bych až dolů, anebo… Bych ten tobogán dole v údolí ohnul a setrvačností bych vyjel po protější stráni až nahoru ke škole. To by byl fičák!

P.S. To všechno je moc fajné a pěkné, ale... Nohama na zem mě postavil jeden kamarád, který, když jsme se spolu bavili o projektech participativního rozpočtu, suše konstatoval: „Udělali by líp, kdyby za ty prachy radši koupili odpadkové koše, aby se lidi naučili pořádku!"