Když Poldovák navštíví ostravskou Oblast Dolní Vítkovice, tak to je sebemrskačství! Proč? Zatímco Ostraváci ze svého „Ocelového města“ udělali nejnavštěvovanější industriální památku v Česku, tak Kladeňáci svou Poldovku pohřbili.
Byl jsem v Oblasti Dolní Vítkovice, ale… Abych byl úplně přesný, nebyl jsem tam sám. Byl jsem tam s mojí holkou – teda, nějak podvědomě cítím, že vzhledem k mému věku, by se slušelo říkat s přítelkyní, ale… Protože ona o mně mluví, jako o svém klukovi, tak se sluší, abych jí to oplatil. Mám štěstí, že ji, tak jako mě, baví navštěvovat industriální památky – teda ne, že by se jí nelíbil Karlštejn nebo Hluboká, ale… Když si měla vybrat, tak raději dala přednost návštěvě dolu Mayrau nebo již zmíněné Oblasti Dolní Vítkovice. Zkrátka voní jí železo! A to je dobře, protože mně také.
Jsem rodilý Kladeňák a patriot a také Poldovák – v naší rodině čtvrtá generace a bohužel asi už poslední… Poldovku mám zažranou pod kůží a proto není divu, že mě dlouho lákalo, ještě alespoň jednou v životě vidět to, co jsem dlouhá léta bral za všední a samozřejmé a myslel si, že to na Kladně bude navěky. Co? Kladenské hutě.
Na mém blogu už jsem o Poldovce párkrát psal a dokonce jsem se kvůli ní dostal do vášnivé diskuze se současným kladenským radním Hanesem, který mě za mé nostalgické vzpomínání a kritiky sametových politiků, kteří rozhodli o konci Poldovky, ometl s tím, že to bylo jedině dobře, protože tento průmyslový moloch neměl šanci na přežití. Já tvrdím, že měl, ale... Tenkrát jsem se domníval, že to řekl z pouhé mladické nerozvážnosti, ale dnes už vím, že jeho názor mohl být ovlivněn konzumací… Ale zpátky do Ostravy.
Až letos jsem se konečně dočkal, i když v Ostravě a už jenom ve skanzenu, ale… Díky za to. Sice už byla polovina listopadu, ale počasí v Ostravě bylo, skoro jako na jaře. Pro jistotu, jsem zavolal do informačního centra a zamluvil komentovanou prohlídku vysoké pece. A dobře jsem udělal. Na danou hodinu se nás tam sešlo dobrých padesát – naštěstí nás, s bílými helmami na hlavě, šlo na vysokou pec asi jenom patnáct.
Průvodcem nám byl statný čtyřicátník s charakteristickým ostravským přízvukem – Ostraváci mají kratke zobaky. Vzhledem k jeho věku moc šichet na peci asi neudělal, ale… Jeho přednáška byla fundovaná. A když jsem mu řekl, že jsem z Poldovky, tak jsem byl jeho. Dobře jsme si o hutích pokecali, i když on o těch kladenských mnoho nevěděl. Když jsem mu vyprávěl, jaké architektonické industriální skvosty a strojní zařízení jsme v huti Koněv a v Poldovce měli a sešrotovali jsme to a srovnali se zemí, tak jenom udiveně kroutil hlavou.
S podobnou úctou, s jakou jsem kdysi stoupal po ošlapaných schodech v římském Koloseu, jsem šlapal po těžkými pracovními botami hutníků ošoupaných schodech a něžně jsem se dotýkal oblýskaného železného zábradlí. A bylo mi hezky a zároveň smutno. Ano, to je ten správný výraz. Bylo mi smutno.
A to je to, co budu všem ODSáckým Dědům Vševědům alias Hanesům, Volfům, Bendlům a zvláště pak současnému primátoru Jiránkovi, který se bije do prsou, jaký je Poldovák, do smrti vyčítat! Ne to, že nebojovali o udržení výroby v Poldovce – o tom rozhodovali jiní a jinde než na kladenské radnici, ale… To, že Poldovku nechali vybydlet, takže z ní nakonec zbyly dvě nahaté vápenky, které demonstrativně prohlásili kulturní památkou. V tom si myslím mohli udělat víc než udělali...
P.S. Naštěstí se několika zbývajících výrobních hal, i když pět minut po dvanácté, ujaly soukromé subjekty a zachránily je pro budoucí generace. Díky.
