Školní rok už sice skončil, ale přesto mi to nedá a musím se zamyslet nad českým školstvím, konkrétně nad tím, jak ubohá je úroveň studentů středních škol.
Studuji na gymnáziu, které by mělo být výběrovou střední školou, a tudíž je zde předpoklad, že studenti gymnázia svými všeobecnými znalostmi převyšují studenty ostatních středních škol.
Bohužel, opak je pravdou.
Můžu to ukázat na své třídě, lépe řečeno na některých spolužácích. Během relativně triviálního testu z biologie se vyskytly naprosto úžasné odpovědi, které mě, slušně řečeno, posadily na zadek. Tak tady to je - lachtan je primát, zubr je hlodavec. Úchvatné, že? A o čem to vlastně svědčí? Střední školy, potažmo gymnázia si nemohou vybírat dobré studenty, jestliže každoročně přijímají dejme tomu 60 studentů a hlásí se jich 65. Tímto filtrem projdou i studenti pitomí. Jak to tedy vyřešit?
Je zde několik variant:
- Snížit počet přijímaných žáků. Předpokládám ale, že dotace pro školy závisí také na počtu studentů, tudíž tato varianta pro školy nemusí být ideální.
- Stanovit nějakou minimální hranici, které by studenti museli dosáhnout, aby byli přijati.
- Na konci každého školního roku by studenti museli skládat všeobecnou zkoušku ze všech (nebo těch nejdůležitějších) předmětů a podmínkou postupu do dalšího ročníku by bylo splnění nějakého limitu - třeba 50%. Není to nereálné - neúspěch v jednom předmětu by se vykompenzoval v předmětu dalším.
Nesmyslné se mi zdají tzv. testy studijních předpokladů, které často bývají součástí přijímacích zkoušek. Jistě je dobře, že student v těchto testech musí prokázat schopnost logické dedukce, ale proč má proboha vyhledávat nejvhodnější antonymum pro dané slovo, když to vykazuje maximálně o citu pro jazyk? Proč tam není otázka, jestli je lachtan primát, hlodavec, ploutvonožec nebo kytovec? Nebylo by to účelnější?
Přijímací zkoušky by měly studenty prověřit nejen ze znalostí češtiny, matematiky a studijních předpokladů, ale také ze všeobecných znalostí, abychom měli jistotu, že budoucí student gymnázia ví, že Beneš nebyl komunistickým prezidentem, že konipas není kobylka a Uganda není stát USA.
Nestačí, když se studenti všechno učí nazpaměť, když napíšou vzorec složitého lipidu a pak nevědí, že uhlík je čtyřvazný. Ale to už je chyba ve způsobu výuky - systém „Takhle to pracuje" bychom měli nahradit systémem „Proč to tak pracuje?." Na druhou stranu naši profesoři často navštěvují různé kurzy, kde jim mladí instruktoři vyprávějí, jak se má učit, že mají nechat studenty, ať problém vyřeší, učitelé kladou otázky a studenti hledají odpovědi atd. To všechno zní moc pěkně, jenže například v takové matematice, fyzice a chemii je jen málokdo schopen najít řešení problému, a tak učitel musí látku vysvětlit, ukázat nám cestu. Jenže pak je chyba u nás, studentů, protože si řekneme: „Jo, dělá se to takhle." a nikdo se už nezeptá: „A proč zrovna tímto způsobem?." Chodíme do školy proto, abychom se něco dozvěděli, tak proč se neptáme a učitelé neodpovídají? Proč učitelé jenom vyprávějí?
Ale opět musím být kritická k učitelům (k některým, ne ke všem), protože oni se dost často spokojí s tím, že umíme, ale nerozumíme. Pamatuji se, že na základní škole jsem měla v posledním ročníku z fyziky samé jedničky (opravdu jsem měla v žákovské knížce dlouhý sloupec samých jedniček) - ne snad proto, že bych fyziku nějak zvládala, ale proto, že naše bývalá učitelka vyučovala tímto způsobem: na začátku hodiny vzala do ruky učebnici a přepisovala nám vše, co si označila za důležité, na tabuli. Když dopsala, text nám přečetla a my jsme si vše opsali do svých sešitů formátu A5 s předem narýsovanými centimetrovými okraji. Pak jsme spočítali příklad tohoto typu: „Velikost elektrického napětí je 10 voltů, velikost elektrického odporu je 5 ohmů. Vypočtěte velikost elektrického proudu." Vzhledem k tomu, že požadovaný vzoreček je I=U/R, tak jsme prostě dosadili I=10/5 a dostali výsledek. Prověrky znamenaly, že jsme museli do slova a do písmene napsat to, co měla paní učitelka podtrhané v učebnici, a spočítat nějaký ten primitivní příklad. Pokud člověk nebyl úplný vůl, opsal ty „fyzikální eposy" z taháků, dosadil do vzorečků zadané hodnoty a bylo vystaráno. Tak jediným přínosem celých čtyř let fyziky na základní škole bylo to, že jsem se naučila, jak si napsat tahák.
Naše bývalá učitelka možná byla jenom jednou z mála, třeba jsem si vybrala extrémní případ, ale chci říct, že mezi slovy umět a pochopit je dost dobře patrný rozdíl. Vidíte ho taky?
