Novodobá inkvizice v praxi? Polská ultrakonzervativní klika prosazující zákaz potratů. Pokud navrhované zpřísnění projde, neznamená to nic menšího, než že žena nebude moct podstoupit interrupci ani po znásilnění či incestu.
Nebude moct přerušit těhotenství v případech, kdy bude zřejmé, že se dítě narodí velmi těžce postižené. Opravdu je toto podstata křesťanství, kterým se ultrakonzervativní skupiny ohánějí? Nemám recept na to, co je správné. S jedinou výjimkou – žena má mít právo volby.
Je iluzorní představa, že by takový zákon potraty (až na případy, kdy by byla matka prokazatelně a bezprostředně v ohrožení života) v Polsku vymýtil. Už dnes je u našich sousedů příslušná legislativa velmi přísná a všichni vědí, že se potraty v této zemi provádí ilegálně, často v nevyhovujících podmínkách, riskuje se zdraví a leckdy život ženy. Všichni vědí, že polská potratová turistika jen kvete. Některá čísla hovoří až o sto padesáti tisících případech ročně, kdy Polky podstoupí potrat v zahraničí. Nezřídka přitom míří do Česka. V diskuzi o novém zpřísnění zákona padají i takové návrhy, že by měla být zakázána prenatální vyšetření, která by odhalila poškození plodu. Za provedení nepovoleného potratu by hrozilo vězení ženě i lékaři, který jej provedl. To je opravdu návrat do středověku.
V souvislosti s vývojem v Polsku jsem si vzpomněla na případ desetileté dívenky z Paraguay. Ta přišla do jiného stavu v důsledku opakovaného znásilnění svým otčímem. Paraguay má v podstatě stejnou právní úpravu umělého přerušení těhotenství jako navrhuje Polsko. Přes intervenci celého světa (sama jsem se připojovala k protestní rezoluci EU) nechtěli drobné desetileté dívce (vážila 34 kg) povolit potrat. A to přesto, že řada lékařů upozorňovala, že plánovaný císařský řez nemusí přežít. Opravdu toto má být praxe ve střední Evropě v 21. století? Je to neomluvitelné v našich zeměpisných šířkách, stejně jako kdekoli na světě.
