Sobotní horečka ve Štrasburku

Když se v tomto období rozhodnete strávit sobotu v centru Štrasburku, budete mít dojem, že musejí někde dávat něco zadarmo. Fronty jako na banány, všude davy lidí, myš by neproklouzla. Mezi přítomnými se sice ještě najde pár zapomenutých turistů, kterým asi uniklo, že vánoční trhy už definitivně skončily, jinak jsou to ale „místní“. A mezi nimi i „náplavka“ (k níž se počítám i já), kterou do Štrasburku zavedla práce nebo rodina.

Důvody davového šílenství jsou celkem prosté. Za prvé začaly slevy a ty jsou – pozor – ve Francii regulované (!!!). Mají shora určený datum začátku i konce (snad možná aby povánoční slevy nezačínaly už na svatého Václava) a všichni tedy vědí, dokdy jsou nákupy peněženkám ohleduplnější. Kdo to nestihne včas, má smůlu a musí čekat na regulované slevy letní… Druhý důvod je ten, že téměř všechny obchody zavírají v týdnu v 19:00. A když říkám 19, myslím skutečně sedmou hodinu večerní – kdy už jsou dveře obchodů nekompromisně zavřeny a prodavačka odchází domů. 

Pamatuji si, jak jsem se stejným problémem bojovala v Belgii, když jsem tam pracovala. Do obchodu jsem přišla 15 minut před zavíračkou a po prodavačce chtěla, aby mi ještě otevřela chladicí box s jogurty (který byl již pečlivě uzavřen). Dostalo se mi vysvětlení, že konec provozní doby v 19:00 neznamená, že já jako zákazník mohu do té chvíle nakupovat, ale že je to hodina, kdy se obchod zamyká a poslední pracovník odchází. Nedělám to často, ale tentokrát jsem se pustila do hádky. Lépe řečeno učinila jsem alespoň chabý pokus dovolat se svých práv: „Jsem přeci zákazník, kterého klamete a nevážíte si ho!“ Pokrčila rameny a odešla. Příběh jsem dlouho vyprávěla svým známým jako příklad toho, jak jsme si kdysi naivně mysleli, že na západ od nás platí "náš zákazník, náš pán". Na opak už jsem si za ta léta, která jsem na onom „západě“ strávila, zvykla…

Současný systém, kdy většina lidí nestihne nákupy v týdnu, nabízí jediné řešení - sobotní horečku (v neděli totiž mají všechny obchody zavřeno). Francouzským přátelům, kteří nezřídka tráví tento den doháněním rodinných nákupů potravin, školních pomůcek, oblečení i vybavení domácnosti, pak pyšné vyprávím, jak máme v Praze některé obchody otevřené i 24 hodin denně a že když při přípravě večeře zjistím, že mi chybí mouka, tak není problém situaci vyřešit. Závidí...

A tak jen doufám, že současná debata v Česku o zavírání obchodů během svátků není první vlaštovkou k dalším krokům, které by nás dovedly k modelům otvírací doby ve Francii a Belgii. V tom případe bych po vzoru mých francouzských přátel musela jít jako zákazník asi stávkovat!