"Děti do kavárny nepatří" ...titulek, který mě přiměl rozkliknout článek s ještě výmluvnější anketou na konci, kde se převážná část čtenářské obce klonila ke stejnému názoru. Vlastně jsem byla v první řadě překvapená.
České kavárny, v nichž se čas od času najde dětský koutek, jsem považovala za jasný znak rovnoprávnosti mezi ženami bezdětnými a ženami dětnými, pokrok, který jsem na mateřské sama s velkou oblibou využívala a který mi při druhé mateřské ve Francii zoufale chyběl.
V době mateřské byl pro mě kontakt s civilizací nutný – znamenalo to aspoň na chvíli převléct pobryndané triko (to dětské i svoje) za důstojnější obleček, pokusit se o účes na hlavě a vyrazit z dětského hřiště do světa dospělých. Občasná chvilka v kavárně se rovnala dávce kyslíku – nadechnout se, zjistit, že svět se točí dál, pohovořit s kamarádkou a vypít u toho hrnek latte (s pěnou!) nebo aspoň espresso bez kofeinu…
Co bych za to o pár let později dala, kdyby ve Štrasburku byla v centru alespoň jedna taková kavárna či restaurace s dětským koutkem. Vyměnit aspoň občas hřiště a parky za teplo kavárny bylo minimálně v zimních měsících velmi lákavé. S českými kamarádkami řešící stejný problém jsme proto mnohokrát vzpomínaly na ty príma české kavárny, kde nejsi s dítětem odsouzená ke kafi do kelímku – a na mráz.
Dokonce jsme přemýšlely, jestli takovou kavárnu po vzoru nějaké pražské ve Štrasburku neotevřít, nápad jsem ale nakonec sama přehodnotila. Důvod, proč ve Francii nepotřebují v kavárně dětský koutek, je totiž pravděpodobně velmi prostý: nejsou matky na mateřské. Resp. není dost těch, které by byly doma s dětmi dostatečně dlouho, aby stihly i kavárnu. Francouzky obecně tráví na mateřské jen několik prvních týdnů nebo měsíců života dítěte, matka pak zamíří zpět do zaměstnání a potomek – v tomto případě často teprve kojenec – do některého z četných zařízení, která ve Francii za tímto účelem vznikají. Neříkám, že je to dobře nebo špatně, prostě to tak je a Francouzkám to zjevně vyhovuje (nebo alespoň nevadí na tolik, abych proti tomu slyšela některou protestovat).
O to víc si vážím kaváren českých a o to víc mě zarazil článek o rušení dětských koutků v nich. Možná jich je u nás už moc, možná převážil (zcela logický) argument, že by se klasické kavárny, kde si chce člověk užít klidu, vychutnat kávu a přečíst noviny neměly měnit v dětské hřiště. Takže? Nic se nemá přehánět - a tak nám tu snad aspoň pár babyfriendly podniků zůstane.)!
