Před pár týdny jsem se na studenty středních škol obrátila s dotazem „Co pro vás znamená EU a co by znamenat měla.“ Nejvíc jsem se pobavila nad montáží facebookové stránky Winstona Churchilla: „Právě jsem se v denním tisku dočetl,
...že Británie uvažuje o odchodu z Evropské unie. Jak říkám, pesimista vidí obtíž při každé příležitosti. Optimista vidí příležitost při každé obtíži. Popřemýšlím o tom nad doutníkem a sklenkou anglického koňaku.“ S Churchillem tu v následné diskuzi polemizují mj. Johanka z Arku, K. H. Borovský, Kurt Cobein a samozřejmě taky Jára Cimrman: „Můžete s tím nesouhlasit, můžete se dokonce i rozčilovat, ale to je asi tak všechno, co s tím můžete dělat.“
Opravdu jsem v tu dobu ani „nedoufala“, jak bude zadání soutěže aktuální na konci června, kdy se britským NE debata o budoucnosti Unie posunula zase o kus dál (a rozhodně ne směrem, který by mne činil šťastnou). Odpovědi od studentů došly pozitivní (v převaze) i kritické (čekala jsem jich více).
A mladí Britové to možná vidí stejně... Kamarád z Londýna mi vyprávěl, jak jeho táta hlasoval pro brexit s odůvodněním, že nechce, aby nějaký soud ve Štrasburku měnil rozhodnutí britských soudů. Jaké bylo překvapení, když mu syn vysvětlil, že Unie a Rada Evropy jsou dvě zcela odlišné instituce, přičemž druhou jmenovanou dokonce Britové zakládali. A takových nonsensů bude určitě mnohem víc.
Máslo na hlavě má i Brusel. Za těch patnáct let, co tam jezdím, bych mohla sepsat hitparádu nesmyslů, co Evropská unie kdy řešila. A zrovna tak bych mohla napsat kroniku o tom, čím je celý projekt užitečný. Vraťme se na začátek - bude to znít možná jako klišé, ale prvotní myšlenka byla ochránit Evropu před další válkou. Že je to dnes přežitek? Zeptejme se na Ukrajině…
Britové sundali růžové brýle všem, kteří se zaslepeně vezli s pocitem, že Unie je nedotknutelná, že může vše (a nemusí nic). Tahle ledová sprcha je snad probere, v tom vidím asi jediné pozitivum výsledků referenda. Britové nám v Unii ale budou chybět. Dobrý zpráva je, že za delikatesami jako fish & chips či yorkshirský vánoční puding si budeme moct dojet i teď (jen možná s frontou u pasové kontroly). A snad na pevnině nepřijdeme ani o suchý anglický humor, který Brity zatím v této turbulentní době nepřešel. Ať tak či tak, doufám, že to britské z Evropy nevymizí, protože sem prostě patří.
