Celou tu čínskou hitparádu, jíž jsme svědky, jsem se dlouho snažila vnímat spíše pragmaticky. Pionýrský kroj jsem na pondělí nežehlila, ale neplánovala jsem ani lehat si před autobusy přivážející profesionální čínské vítače.
Když jsem slyšela o přátelství pandy s krtečkem (tj. šelmy s de facto slepým hmyzožravcem) jako o podobenství spolupráce našich dvou zemí, hořce jsem se zasmála. Věc jsem se snažila brát s chladnou hlavou, i když by mi osobně bylo mnohem milejší, kdybychom se v matičce stověžaté obešli bez rudých praporků na každém kandelábru.
Svědectví z Evropské o zatýkání odpůrců návštěvy, o tiché toleranci chování čínských „turistů“ (cestující po Evropě s vlajkami vlasti velikosti průměrného billboardu) mě ale zvedla ze židle. Manévry a zátarasy, uzavřená půlka historického centra, salvy a ceremonie hodné císaře, projevy svobodného a legitimního nesouhlasu zůstaly policejními kordony odděleny daleko od sluchu asijské delegace. Obrázky jak z dějin nedávno minulých, terakotová armáda kotvící na Vltavě a hlavně projev prezidenta o přehnaném směřování Česka směrem na západ, mi pokazily Velikonoce. Z toho se samozřejmě vyspím, pachuť ale zůstane. Byla bych ale ráda, aby všechny ty levotoče, kterých jsme svědky, nepokazily život mým dětem. Těm bych přála žít ve svobodné a šťastné zemi.
Je toho vážně nějak moc. Počínaje účastí na vojenských přehlídkách u Putinů, až po divadlo, které zažívá Česko dnes. Čínský trójský kůň zaparkoval v Praze. Můžeme oprášit mávátka a zapět internacionálu, nebo se pragmaticky podívat, s kým se bratříčkujeme. Pokud „jim“ prodáme fotbalový klub, je to (při vší úctě ke slávistům) něco jiného, než když začneme hovořit o strategickém partnerství v oblastech, jako je energetika. Všechny ty namlouvací tanečky se navíc dějí v době, kdy se Evropa ošívá asijskému tygrovi přiznat status tržní ekonomiky. Nejde jen o marketingovou nálepku, ale dost možná o budoucnost tradičních průmyslových odvětví, které by tím ztratily poslední záchrannou brzdu před dumpingovými cenami z východu. Ostravští oceláři by mohli vyprávět. A v téhle atmosféře slyším z úst našeho prezidenta, že by se Česko mělo stát vstupní branou Číny do Evropské unie. Takže kdo přijede příště?
