Prezident věří v Kajínkovu nevinu. Jak ale obnovit proces?

Kauza Jiřího Kajínka rozděluje českou společnost na dvě poloviny. Zatímco jedna je přesvědčena o jeho nevině, ta druhá věří tomu, že je vinen. Před časem byla diskuse o Kajínkově případu znovu zažehnuta. A to díky vydání knihy Mého manžela nezastřelil Kajínek. Zaujalo mě, že i prezident Zeman v rádiu na dotaz posluchačky odpověděl, že není přesvědčen o Kajínkově vině. Následně řekl, že jeho případ probral přímo s ministryní spravedlnosti, Helenou Válkovou a požádal ji, aby zajistila znovuobnovení Kajínkova procesu u jiného, než plzeňského soudu. 

Osobně sdílím prezidentův názor. Kajínkův proces by měl být obnoven. V jeho kauze je totiž stále až moc otazníků a aby byly všechny zodpovězeny, je třeba věci znovu důkladně prošetřit. Ani sama manželka zavražděného Štefana Jandy nevěří, že ho zabil Kajínek. Ostatně právě ona je autorkou již zmiňované knihy. Nicméně jako člen Ústavně právního výboru vím, že kompetence ministryně spravedlnosti nejsou všemocné a nesahají tak daleko, aby mohla zajistit obnovení Kajínkova procesu. Prezident Miloš Zeman se tedy za Kajínka přimluvil, ale kýžený výsledek tento krok přinést nemůže.

Obnovu procesu totiž může povolit pouze Krajský soud v Plzni, který Kajínka soudil v prvním stupni. Podmínkou by však muselo být předložení zcela nového, dříve neznámého důkazu. To ale samo o sobě ještě nestačí ke znovuobnovení procesu. Soud má totiž právo nezávisle posoudit kvalitu důkazu a podle toho rozhodnout, zda je tento důkaz natolik zásadní, že by mohl změnit názor na míru zavinění obžalovaného.

Ministryně spravedlnosti ale nemůže ani odejmout případ plzeňskému soudu a přidělit jej soudu jinému. To je pouze v pravomoci Vrchního soudu v Praze nebo Nejvyšší soudu ČR.

Osobou, která by mohla Kajínkův osud změnit téměř doslova mávnutím ruky, je právě prezident Miloš Zeman. Mohl by mu totiž udělit milost. Ale vzhledem k tomu, že už v rámci své kandidatury tvrdil, že milost bude udělovat jen kvůli závažným humánním důvodům, tento krok zřejmě nepřichází do úvahy.

Kauza Jiřího Kajínka je bezesporu nejznámějším důkazem toho, že přesto, že existuje důvodné podezření na nespravedlnost rozsudku, chybí zde nástroj, který by tuto případnou křivdu mohl napravit. Podobných případů bychom totiž našli desítky.

Řešení této situace nabízí například spolek Šalamoun. Podle něj by mělo dojít k novelizaci trestního řádu, která by prezidentu republiky dala právo podat stížnost pro porušení zákona a také právo nařídit revizi procesu. Prezident republiky by takto mohl dát jakýsi impulz k tomu, aby bylo řízení přezkoumáno. Pravomoc udílet milost by však zůstala zachována. V Kajínkově a dalších podobných případech by to v praxi fungovalo tak, že by prezident republiky přikázal Nejvyššímu soudu ČR, aby kauzu znovu otevřel. Ten by následně vybral soud prvního stupně, u kterého by celé řízení proběhlo znovu, a to od předložení původní obžaloby a dokazování, až po vynesení nového rozsudku.