Islámský stát před branami: Zavřeme?

Minulý týden už se to dostalo do hlavních světových médií: Islámský stát posílá teroristy ze severní Afriky do Evropy v převleku za muslimské imigranty a uprchlíky. Popravdě řečeno ani nechápu, čemu se ještě někdo diví. Zaprvé, je to ze strany islamistů logický krok. Zadruhé, nic nového se v zásadě neděje, dříve prostě islamisté dělali teroristy z těch muslimů, kteří měli k radikálnímu islámu sklony a kteří již do Evropy dorazili. Není snad Evropanovi v konečném důsledku jedno, od koho dostane kulku do zad? Nechci zde však rozebírat 50 odstínů našeho současného společenského rozkladu. 

Evropský kolos s centrem v Bruselu pouze tupě a bezmyšlenkově opakuje kolaps předchozího evropského kolosu s centrem v Římě. Římská říše byla stejně tak vyspělá, bohatá, benevolentní, zhýčkaná a nezodpovědná jako my dnes. Římané stejně tak tonuli v neudržitelném systému sociálních dávek a přílivu „barbarů“, kteří z ní sice rádi měli prospěch, ale mnohdy pouze se záští sledovali zhýčkané Římany a jenom čekali na příležitost, kdy se chopit všeho, co je dnes ještě jejich. Je to nenávistné nemultikulturní tvrzení? To sotva. Tento osud a pád tehdejší mimořádné evropské civilizace si může přečíst každé malé dítě ve své učebnici dějepisu.

Jak se můžeme dnes vyhnout jednomu tisíci v temnotě fanatického středověku? Jen klid a bez zbytečných emocí. Nahnat nás do extrémismu, abychom vypadali jako norský střelec Breivik, to přesně je dnes v zájmu stratégů temna, kteří bez zástěrky nabízí Evropě Islámský stát. Čím více bude u nás pokřikujících šílenců, tím více normálních lidí v muslimském světě zvolí stranu Islámského státu. Dnes je to na vážkách. Dnes nesourodá koalice Kurdů, syrského autoritáře Asáda, egyptského autoritáře Sisiho, jordánského krále a jiných, tak tak drží tu bandu hrdlořezů před branami Evropy. Naši extrémisté, naši populisté a naši multikulturní blázni jsou těmi, kdo může přímo dnes nahnat toho posledního zmateného muslima do tábora extrémistů. A až se ti extrémisté vypořádají se svými výše zmíněnými vnitřními nepřáteli, budeme to my, kdo jim bude čelit. Ne jednotlivým útočníkům, jako letos v Paříži, Bruselu, či Kodani, ale tankové koloně Islámského státu připomínající barbary, kteří onehdy smetli z povrchu země veliký Řím.

„Hannibal před branami!“ křičeli Římané tehdy, když se jejich stát ještě nedostal do rozkladu, když jejich muži ještě měli koule na to, aby bojovali a jejich ženy ještě měly chuť rodit děti. A Římané tehdy zvítězili. „Kartágo (čti: Islámský stát) musí být zničeno“, volali. A jejich slova se nerozcházela s jejich činy. Dosáhli svého a vybudovali tak velkolepou civilizaci, že se k jejímu odkazu v té, či oné podobě dodnes hlásí většina civilizovaných států světa. A to je ono. Tehdy se totiž slovo Římana nerozcházelo s jeho činem. Dnes se tady v Evropě mnoho mluví a málo dělá. Dnes nás tam na druhém břehu mají za slabochy, kteří nejsou s to podložit svá slova činy, za slabochy, za nevěrné, kteří žijí v nezaslouženém přepychu, za národy, které přišel čas oloupit a podřezat.

Je tady snad ještě někdo, kdo si myslí, že s námi mají pánové z Islámského státu nějaké jiné – multikulturně demokratické – plány? A víte, proč evropský úředník a evropský politik s tím vším ještě nic nedělají? Dovolte mi, abych vám prozradil veřejné tajemství: Protože se bojí! Islamistů? Spíše sami sebe. Pro ně platí, že nebudu-li vyčnívat, nebudu-li nic dělat, nic nezkazím. Strčím hlavu do písku a přečkám bouři. Ono se beztak ještě za mého života nestihne nic zásadního stát. A stane-li se, vždy budu mít dost druhých, které z toho obviním a dost na kontě proto, abych si koupil letenku na ostrov v Karibiku.

Tahle vnitřní úvaha spolu s úvahou výše zmíněných křiklounů je tím, co nás nakonec potopí. Neschopnost činit rázné kroky, neschopnost vzít na sebe odpovědnost před národem i dějinami a konat. Naše civilizace si dodnes připomíná celou plejádu mimořádně smělých lidí raného a středního období existence Římské říše, jejichž charakter a sláva nás stále ještě oslňují. Možná nedělali všechno správně, možná chybovali, ale jména jako Julius Caesar se nám vryla do historické paměti právě proto, že konali. Kde jsou ti velcí politici, úředníci, demagogové a jiní veřejní činitelé období úpadku Římské říše? Jejích jména zapomněli ještě jejích současníci. Jejích zlato a luxusní statky ještě dodnes odkopávají archeologové. Oni však, jejích rodiny a všichni v jejich okolí, byli zadupáni do země barbary, kterým se nesvedli včas a rázně postavit.

Takže co teď, co navrhuje politik s příznačným jménem Černoch republice a Evropě v ohrožení? Navrhuji krok číslo jedna: Zavřete před Hannibalem brány. Už žádné další imigranty a stovky uprchlíků z muslimských zemí. Protože jsou všichni špatní? Ne, nejsem žádný xenofob, abych zde plošně odsuzoval lidi. Naopak například přijmutí dětí z postižených oblastí snad každý pochopí. Zavřete brány prostě proto, že je to teď v našem národním zájmu. Ano, náš národní zájem má dnes bez okolků dominovat v naší státní politice.