Dne 27.5.2021 v 16 hod. se na Olšanském hřbitově koná setkání příbuzných a přátel Ferdinanda Čenského z Činova u hrobky (VI-16-72) Byl současníkem Karla Havlíka Borovského. Oba byli za svou publikační činnost odstraněni z Čech.
Havlíček byl odvezen do Brixenu, Čenského odvezli do Písku k 11. pěšímu pluku.Skupina vojínů
šla před vánocemi pěšky až do Mohuče (město Mainz na soutoku Rýna s Mohanem).
Po několika letech byl pluk přemístěn na italské území do Ferrary, pak do Boloni, Benátek a j.
Čenský se účastnil i bojů, např. u Melegrána, Solferina, jižním Tyrolsku.
Roku 1860 přešel pluk do Lince, kde Čenský počal vyučovat českému jazyku důstojnictvo
a kadety v plukovní škole.
Po osmnáctiletém strádání, bloudění a stěhování Německem, Itálií a rakouskými zeměmi byl
roku 1869 povolán Ministerstvem války do Vojenské akademie ve Vídeňském Novém Městě
k výuce češtiny.
Konečně se zapomnělo, že byl kdysi z trestu pro svou publikační "politickou" činnost redaktora
v Pražském večerníku rakouské vládě nepohodlným a byl odveden na vojnu.
Až roku 1870 se stal setníkem.
Byl také povolán k císařskému dvoru, aby od 12.7.1873 vyučoval syny arciknížete Karla Ludvíka
českému jazyku a literatuře. Jedním z nich byl i pozdější František Ferdinand d´ Este,
který byl zastřelen v Sarajevu.
Ferdinand Čenský se mohl oženit až v 41 letech dne 20.2.1870. Děti Ludmila, Jaroslav a Bohumil
se narodily ve Wiener Neunstadtu v letech 1872, 1875 a 1879.
Jaroslavovi se v Praze roku 1920 narodil Miloš Čenský. Pracoval jako doktor práv. Po odchodu
do Švýcarska předal starost o hrobku Ing. Miroslavu Čenskému.
Průběh 35 let života Ferdinanda Čenského ve vojenských oblecích i jeho publikační činnost
v českých časopisech a knihách jsou zaznamenány např. v Ottově slovníku naučném,
Wikipedii a jinde.
