Zaujala mne téměř jednotná mluva vládních politiků k rozhodnutí, že zneužili postup legislativní nouze v situaci, kdy se o žádnou legislativní nouzi zjevně nejednalo. Jako jeden muž řekli, že rozsudek respektují, ale jedním dechem vlastně dodali, že s ním nesouhlasí, což zejména od paní Němcové, předsedkyně Poslanecké sněmovny bylo zarážející.
Zdůvodnění Ústavního soudu jsem náhodou sledoval v přímém přenosu a kladl jsem si otázku, jestli postup Ústavního soudu není příliš zdrženlivý, tento postup se mi jevil jako velmi uvážlivý a velmi dobře logicky zdůvodněný.
Pokud by měl někdo problém pochopit, na co narážím, tak mu to naznačím na Gottwaldově postupu. Tento předválečný poslanec moc dobře věděl, jak by měl postupovat v parlamentu, ale právě zneužitím parlamentní demokracie provedl státní převrat a zavraždění demokracie na mnoho let. Manipulace s nozovými postupy a jejich zneužívání je opravdu vážné ohrožování podstaty demokracie, navozhuje vlastně válečný stav.
Kde je psáno, že právě postup současné vlády není pro naši zemi katastrofálnější než té předcházející nebo nějaké úplně jiné, třeba úřednické. Tato vláda mluví za jistou většinu lidí, složenou z rozmanitých, částečně dokonce i protichůdných skupinek, kdy nakonec touha po moci jejich představitele bratrsky sjednocuje. Využití prostředku legislativní nouze nepřeválcovalo jenom poraženého z voleb, což je také nedemokratický projev, ale tentokráte bezohledně válcovalo dokonce i vítěze, vláda tak dala najevo svůj "respekt" k požadavkům a právům největší jednotlité voličské skupiny, jež volila Paroubkovu ČSSD.
Nestačí jen hraný respekt, trpěný rozsudek, když postrádají jakýkoliv náznak nejen pokory, ale nezbytné je i dání najevo porozumění zdůvodnění rozsudku, jež bylo logické, nepopulistické, umírněné, vlastně státnické, protože Ústavní soud ze svého pohledu asi měl, pravděpodobně mohl zrušit rozhodnutí parlamentu. On však stranovil velkorysou lhůtu na odstranění závady.
Kde je přece psáno, že masívní šetření je výhodnější než šetření spojené s důrazem na prosperitu. Vláda dala najevo svou nevíru v demokracii, nelásku k parlamentnímu systému a jeho účelové zneužívání.
Zde musím opět dát za pravdu Václavu Bělohradskému, že na prvním místě musí být idea a potom až "ekonomismus".
Ale skok z jiného soudku. Myslím, že naše iluze o mravnosti českého národa krásně vyvrátil jeden z filmů pro pamětníky, jak se tři zločinci: Menšík, Sovák, Krejča vracejí z vězení a v JZD musí bojovat s bezúhonnou partou zlodějů. "Kdo nekrade, okrádá svou rodinu." Člověk si jen uvědomí náš národní folklór.
O to více kontrastují mravná a hrdinná chování osobností naší historie. Jednou z nich byl Alfred Hirsch, německý Žid, jenž uskustečnil své hrdinné činy v podmínkách nejdrsnějších, v koncentračních táborech, zastal se dětí a skončil svůj život ve dnu největší německé vraždy na českém národu, kdy bylo zavražděno 3792 českých Židů všech věkových skupin.
Mluvím o zbabělém, nabubřelém a zhoubném chování našich politikpů proto, že každá neúcta k demokracii a humanitě napomáhá vzniku totality i ohrožení svobody a míru. Potom nám veškerý nahrabaný, nakradený, nemravně získaný majeteček a společenská důležitost mohou být zcela k ničemu, a také proto považuji přehlíživý postoj vládních nabobů k rozsudku Ústavního soudu za velmi nebezpečný a pro naši politickou budoucnost přímo vražedný.
