Za jakou cenu lávka přes Vajgar

Již v šedesátých letech byla veřejnosti v Jindřichově Hradci představena řada architektonických návrhů lávek, mostů přes Vajgar.

V nedávné době pak pan místostarosta Pavlovský opět usiloval o takové řešení.

Myslím, že první předpoklad je funkcionalistický, a to je nejenom zkrátit cestu ze sídliště Vajgar pro  pěší a cyklisty, ale zejména oddělit automobilový provoz od chodců a cyklistů, kdy cesta Vídeňskou ulicí je dosti problematická za špatného počasí, a kdo tam chodí tak ví, že přímo nebezpečná.

Město Jindřichův Hradec můžeme brát jako obyčejné město a „nějak“ ho řešit, ale pro nás, kdo v něm žijeme a milujeme ho, musí být také odpovědným závazkem.

Dost často se zde používá příměr soutěže s Krumlovem. V této soutěži prohráváme, i když i zde není odpověď tak jednoznačná.

Krumlov je turisty přímo zaplaven, byl a možná ještě je turistickou ikonou České republiky, ale mohou být obyvatelé, jež přílišná přítomnost turistů znechucuje. Setkal jsem se tím názorem i u nás.

Krumlov vítězí proto, že se v mnoha atributech nesmiřuje s průměrností, váží si umělců a v podstatě je nechá často město spoluvytvářet. Myslím také, že má větší štěstí na aktivnější výtvarníky a naprosto vědomě útočí na špičku. Jindřichův Hradec v tomto směru zůstává napůl cesty a z pochopitelných důvodů je z kulturního hlediska Krumlovu nesmírně vzdálen. Jednoduše řečeno, kdo na špičku nemá a neví, v čem spočívá, nemůže k ní nikdy směřovat.

Vajgar je samozřejmě architektonický poklad města, i když je to právě on, jenž nám komplikuje dopravní problém. Ale ani toho největšího slaboducha nenapadne ho vysušit a rozparcelovat.

Když se díváte na Hradec  z letadla, je nádherný, ale z moderních staveb vás zaujme velmi málo. V nedávné minulosti byl plán zbořit domy po levé straně Vídeňské ulice, když se jde do města. Při pohledu z letadla je to velmi krásná část města. Stačilo mále a byla by pryč.

Myslím, že současný ostrov je krásný a zajímavý, tak jak je uměle vytvořen jako součást přírody. Myšlenka nějakého letoviska, hospody na tom ostrově je pro mne přímo nechutná. A tak by mi bylo vždy milejší, kdyby stavba šla kolem ostrova tak, že bychom si ho mohli prohlížet, ale kdo na něj chce vstoupit, ať si vezme brusle v zimě, ale v létě ať to nechá přírodě. Kdo někdy byl trochu u vody, ví, jak se nesou, zejména v noci zvuky po hladině. Také se mi zdá, že je ještě mnoho nevyužitých příležitostí kaváren a restaurací z částí domů odvrácených k vodě a veřejnost, když tu byly určité pokusy ani ty fantastické výhledy na Vajgar neocenila.

Pak to nejdůležitější. Most přes Vajgar je ohromný zásah do architektury města a měl by být zajímavý a krásný ze všech pohledů, měl by město architektonicky obohatit, nesmí to být žádný paskvil. Toho lze dosáhnout pravděpodobně pouze regulérní soutěží, kterou zhodnotí špičkoví architekti. Zde si myslím, že hlas veřejnosti by měl být jedině poradní, ale zásadně ne rozhodující.

Zámecký rondel jistě zadal poučený a vzdělaný šlechtic skvělému architektovi, a ten pak udělal skvost, který je dodnes vrcholnou stavbou ve městě. Zadání je most pro pěší a cyklisty, ale cílem je architektonický skvost, který bude do budoucna charakterizovat město. Zde je povinností města směřovat k vrcholu, jinak vznikne trapný, hloupý a ošklivý paskvil, který architektonicky městu spíše ublíží.

Vajgar je rybník, který plní mnoho funkcí. Most by neměl tyto funkce nijak ohrozit. Je-li u jeho břehu nejstarší veslařský klub v Čechách, neměl by most nijak narušit činnost veslařského oddílu, protože tento oddíl je také již historickým pokladem města.

Myslím spolu s mnoha lidmi v minulosti i současnosti, že přemostění Vajgara je vhodné, ale pokud by mělo být řešení polovičaté, šité horkou jehlou, pokud by nesplňovalo ty nejvyšší nároky ze všech domyslitelných ohledů, zejména ekologických, budu patřit raději mezi ty, kdo denně riskují život na kole ve dne v noci, za každého počasí mezi šílenými, bezohlednými řidiči a řidičkami tohoto města.