Vysoká karma článků neříká nic

Bloggeři jsou odborníky naprosto na všechno. Sám se mezi ně počítám a sám mám také rád, když mám vysokou karmu, je to vlastně taková mediální hra. Ale s hodnotnými články nemají většinou bloggerské výkřiky nic společného. Přesto je to zajímavá zábava. Snad jediné riziko je, že by mohl brát tyhle výkřiky někdo vážně.

.

Velmi důležité je, kdy článek zveřejníme. Pravděpodobně nejlepší jsou ranní a dopolední hodiny.

Nesmírně důležitý je titulek. Když z něj čiší aktuální problém, nebo je tam jméno známé osobnosti, má naději na pozornost nejen čtenářů.

Velmi podstatnou věcí je, dostane-li se takový článek mezi ty, jež zaujali redaktůrky idnes. To vám může karma vyletět k netušeným výšinám.

Hodnoty a „pravda“ vlastně nikoho nezajímají. Pravda jsem dal do uvozovek, protože to je nekonečná filozofická otázka.

Zejména o hodnoty a pravdu nemají zájem média, zjevně sledují své zájmy. Tím neříkám, že někdy nevyrukují s pravdivou kauzou, která pak hraje v našem trapném společenském prostředí jistou roli.

Většinou se uchylují k frázím, jež oslovují určité skupiny, ale podstata vlastně nikoho nezajímá.

Krásným příkladem jsou třeba velmi zdánlivě demokratické diskuse na  ČT24. Nedávno tam kritizoval jeden mediální génius, mladíček, za nímž stojí agentura slavného klipu „Přemluv bábu“. Tento mediální odborník kritizoval nějaký odborářský leták z hlediska formy, obsah ho vůbec nezajímal.

Ten klip byl jistě nakonec úspěšný a pravicové strany získaly své hlasy. To, že šlo o věc nedemokratickou, nehumánní a mravně hluboce pokleslou, to nikoho ani náhodou nezajímá, protože účel světí prostředky.

Má to mnoho pohledů, jedním z podstatných je, že usmrkanci, kteří nevědí vlastně nic o světě, nemají žádnou zkušenost, zpracovávají, masírují, doslova vydírají staré lidi, jako nesvéprávné, přihlouplé bytosti, aby volili pravici.

Koho jiného měli volit, než ty nejkrásnější, vystajlované blondýnky s kabelkami a toho roztomilého, rozverného, vlastně sympatického uličníčka Víta Bártu, do nějž se jeden stařík z Hradu, vlastně taky v důchodovém věku doslova milenecky zbláznil.

Místo aby média, novináři, byli pomocníky lidem v tom, koho a proč volit, aby předem odhalovali hajzlíky, za nimiž stojí firmy pokleslých zájmů, tak vodí lidi jako krysaři se svou píšťaličkou, často přímo do záhuby, protože média fungují přímo ďábelsky, což první velmi úspěšně použili velcí „demokrati a humanisté“ Hitler, Stalin, Mussolini , Franko. Pokud se nezabýváte hodnotami a zneužíváte médií, děláte podobnou práci, jako v předcházejícím souvětí uvedené zrůdy.

Naprostou záhadou je i zde Radek John, nechce se mi věřit, že by šéfredaktor investigativního programu na Nově neodhalil, čeho se dopouští a nejvíce mne bolí, že on jako spisovatel, jenž vlastně musí být tvůrcem mravních hodnot ve společnosti, zapadl do této žumpy.

Na blogu se setkáme často s články hloupými, pokleslými, někdy je sami vytvoříme. Jasně cítíme, jestli redaktůrci blogu stojí vpravo nebo vlevo, jestli mají sociální cit, zda jim nejsou cizí pojmy svoboda, humanita a demokracie. Někteří blogeři se hněvají, že je s jejich dílem manipulováno. Přece když píšu bloggerský článek, tak předem vím, že se téměř okamžitě řítí do propadliště dějin. Čehož je tento článeček dobrým důkazem.

Jsou v mediálním koncernu, jenž hraje také svou mocenskou roli, jenž nás také baví, protože blog je na prvním místě zábava.

Myslím, že velká hloupost je, když čtenář bloggerům příliš věří, jinak nejsou nebezpeční.

Nejnebezpečnější bloggeři jsou ale sami politici, protože ti své blogy berou smrtelně vážně a často jsou od pravdy, ale i od umělecké věrohodnosti vzdáleni nejvíce.

A tak, ať žije blog a dobrá bloggerská zábava!