Městem již projelo auto snů Vejtřaska, která na své korbě vezla vojenské trubače. Všichni se těšíme do průvodu, jak nás chuděrky učitelky proženou ulicí, nazdar bratře v prvním patře.
Menší žáci, chudáci, stáli jenom na chodníku, ale my starší se hrdě hnali v průvodu. Malinký problém nastal, když nutili někomu rudou vlajku. Docela nás bavilo řvát nejrůznější ideologické slogany,"Ten kdo stojí na chodníku, nemiluje republiku!!".
Alegorické vozy byly nejlepší, továrny hrdě ukazovaly své produkty, anebo dělníky přímo v akci, slušnou atrakcí byly i stroje. Jo, žádná z těch továren už neexistuje, továrny byly přece komunistická pitomost!
Veslaři u nás v městečku nesli svá vesla a letci táhli letadlo, parašutisté rozbalený padák, který se hrdě nadmul před tribunami, což byla dobrá atrakce pro děti.
Později se tomu člověk mohl vyhnout, ve škole nahlásil, že jde se složkami, nejrůznějšími organizacemi, tam se mohl jít dát spočítat a pak zahnout kramle.
Několik Prvních májů stálo za to, a to byly ty, kde z tribuny mával Saša Dubček.
Za Husáka zase zářila televize, která dokázala z řídkého průvodu udělat hustý dav, jenž absolutně ignoroval řečníka, pouze když Gustáv udělal pauzu, tak Pražané zdvihli mávátka, zatřepali s nimi, a bavili se dál.
Tak se koukejte sebrat a mazejte do průvodu, lenoši.
Mne ale omluvte, je totiž neděle, beru si mávátko a letím do kostela.
Ať žije První máj!
