Vajíčková demokracie

Je vajíčková diskuse cestou k demokracii?

Národ se baví, na Paroubka se házejí vejce. Jediná věc, která mne odrazovala od psaní této črty je, že jsem sociální demokrat.

Ale jsem si jist, že bych ho napsal, i kdyby se házelo na Topolánka, Svobodu, anebo kohokoliv jiného z politického spektra.

Představme si třídu na základní škole, kde je jeden dobrácký tlustoprd. Kolem jde chytrý, hbitý chlapec a z legrace kopne tlustoprda do zadku, zasměje se tomu celá třída, něky i dobrácký tlustoprd, byl to přece vtip, i on ho chápe.

Za chíli se osmělí další a taky si kopne, legrace trvá, ale i ten humorista má svého následovníka. Tlustoprdovi tuhne úsměv, je to spíše křeč, ale všichni se baví, učitelka odpočívá v kabinetu a pije kávu.

Stane se dobrým zvykem pobavit se kopnutím tlustoprda do zadku. Všichni se baví, ale nikdo si neuvědomuje, že ti všichni jsou bastardi, kteří šikanují slabšího spolužáka. parta zbabělých hajzlů, smečka, v niž se proměnily hodné dětičky.

Řeknete mi, že Jiří Paroubek není žádný hlupáček, že je to politik, který vždy najde nějakou ochranu. Ale děje se to v předvolební kampani, házení vajíček je součástí diskuse, nebo možná už diskuse sama. Protivník nestojí na jiném náměstí a nepopírá jeho názory, o názory nejde, jde o srandu a o násilí, jde o popření mechanismu demokracie.

Pak někdo místo vajíčka hodí dlažební kostku, anebo že by v Čechách ne? Jsme přece holubičí povahy.

Jsem sociální demokrat, až teď půjdu po ulicích, budu čekat to vaše vajíčko, milí demokrati. Je to krize demokracie, anebo její vzestup či pád?