Utajené recepty, aneb co zubaři neradi slyší

Patřím mezi ty, kdo trávili na zubařských křeslech mnohou příjemnou hodinku. To příjemnou nemyslím s nadsázkou, protože má zubařka je velmi příjemná žena, a co to je pro muže trocha bolesti v přítomnosti milé osoby. Já v poslední době však osobně vyzkoušel i recepty jiné, starodávné, s účinkem přímo zázračným. A protože jsem člověk sdílný, rád se o ně s vámi podělím, i když nezastírám, zubařský průmysl se otřese přímo v základech.

Byly delší svátky, mne tradičně bolely zuby, které vždy vycítí nedostupnost mé milované lékařky. Shodou okolností mne kamarád seznámil se svým přítelem, mužem v mnoha stránkách tajemným. Tento muž je dobrého srdce, což je v dnešní době konstrelace velmi nevhodná, a tak díky šejdířům, i když sám poctivec, přišel o malý podnik, a ještě mu zůstal dluh. Protože je všeuměl, žije na venkově, živí se, jak se dá, nemůže vykázat zisk, protože stejně jako šejdíři a diravé právo, tak by ho o jakýkoliv oficiální zisk obral náš spravedlivý stát.

Tento dobrý muž, též včelař, mi slíbil dodání propolisu a moudrou knihou, kde jsem druhý den vyčetl postup léčby bolavého zubu. Když vás bolí zuby, uděláte v dobré víře, co se dá.

Protože jsem z výše zmíněných důvodů nemohl stejně spát, začal jsem se pídit po historických receptech proti bolestem zubů, na něž částečně mužova kniha odkazovala. Muž je i světoběžníkem, a tak ještě v komunistických dobách, kdy pracoval v Rusku na Sibiři, poznal místní šamany, kteří ještě používali mystické podpůrné rituály a dosahovali přímo zázračných výsledků.

Vzpomněl jsem si, že něco podobného zmiňovala i Tibetská kniha mrtvých, která mi pro všechny případy leží u postele, ale nejen ta. Dokonce z jiného hlediska leccos naznačila i jedna ruská primařka, která pracovala na Čukotce i Kamčatce, aby nakonec zakotvila v Čechách.

Nejvíce mne samozřejmě zaujaly zprávy nejen o dorůstání zuboviny, ale i o růstu zubu třetího. Jediný vážný problém, který jsem musel překonat, byl můj zpovědník. Zamlčel jsem mu, že při léčebných experimentech s mými zuby používám nejenom byliny, ale i rituály, kdy jsem skombinoval tři zdroje. Kupodivu staročeský, který jsem našel v díle Smila Flašky z Pardubic v jeho Zdravé radě, o níž jsem věděl ještě z dob studií a vyštrachal ji v Klementinu, kdy všichni mají v povědomí, že napsal známou politickou Novou radu, ale já ve svých poznámkách mám opsanou i Zdravou radu. Dále již zmíněnou Tibetskou knihu mrtvých a svědectví mé známé primařky Ludmily, která si vedla během své zajímavé životní pouti deník a z toho mi ofotila části týkající se šamanských rituálů. Zde je vidět, jakou hrdinnou odvahu prokázala tato dobrá žena, protože v komunistickém Rusku byly tyto postupy samozřejmě zakázány a i za jejich zapsání jste mohli obdržet přinejlepším dlouhodobé tresty v dosti nepříjemných komunistických žalářích.

S touto zprávou přicházím teprve potom, co mám dnes již úplný chrup, kdy jsem trpělivou mravenčí prací pomocí tzv. třetích zubů doslova vypěstoval svůj úplný chrup. Musím přiznat, že u osmiček jsem trochu váhal, protože jejich trhání vzhledem k vodorovným kořenům způsobovalo mé milé lékařce velké hoře. No, nedá se nic dělat, pro pořádek a úplnost, jsou tam i osmičky. Samozřejmě že dávám svou úplnou lékařskou dokumentaci, zejména v podobě celkových rentkgénových snímků plně k dispozici.

Zveřejnění tohoto spíše odborného článku samozřejmě předcházela obava o osud  značného množství ubohých zubařů, protože jim tak hrozí vlastně bída a konec živností.

Nakonec se ale prokázalo, že zubaři , zejména zabývající se ortodoncií, budou mít stále svůj zlatý důl otevřen, protože třetí zuby rostou stejně křivě jako druhé.

Podezíravý čtenář se může přesvědčit na mé fotografii, že mé zuby oplývají poměrně hnusným předkusem, který se mi zase vrátil do mých úst po mé léčebné kůře a zlikvidoval tak čtvrt milionovou práci nebohých zubních lékařů.

Cítím povinnost sdělit zejména chudé trpící veřejnosti tyto staré recepty, protože nesnáším, když zůstává někdo bez pomoci.

A tak přeji hodně sladkostí s třetími zuby. Z vlastní zkušenosti mohu říct, že se dobře dá žít i s tím hnusným předkusem.