U nás v Palermíčku máme taky své bloby

Palermíčko, malé Palermo, Pěkňov, Pěknice, Jindřicháč, jak nám říkají lehce upocení Pražáci, předměstí Kardašovy Řečice, tak nás škádlí zakomlexovaní Řečičáci. Máme tu taky své krvelačné boje, i když jsme všichni kámoši, všichni se známe a vlastně, jak už to bývá, leckdy jsme i pokrevní příbuzní, aniž to víme.

Nechci zrovna roztrubovat, že život je tu oproti Praze přímo sen. Spousta obchodů nadosah. Kdo má rád divadlo, tak funguje dobrý předplatný systém a zajíždí sem spousta v potu tváře na chléb si vydělávajících hereckých skupinek, jako už to bývalo za Tyla.

Léto je tu přímo požehnané, ne tak komerčně turistické jako v Krumlově, a tak se tu cítíme jako doma, narozdíl od Pražáku a zmíněných Krumlováků, jimž domov zmizel díky divadelně turistické kulise a příšerné české představě o podnikání, že spočívá v tom, člověka odrbat a vykopnout. S představou, že nikde nic nepoví a že se už nikdy do míst působení českých primitivů nevrátí. Kdo si přečte amerického průvodce, přesně se seznámí se slavnou českou pohostinností.

Starý Jindřichův Hradec je krásný, když se na něj díváte od sídliště Vajgar, třeba z parkoviště Kauflandu, nebo od akvaparku, anebo z Jindrovy naučné stezky, která vede kolem rybníka Vajgar, tak se zblázníte, jak je to krásný pohled. Když se budete dívat druhým směrem, tak pokud nejsete vyznavači postkomunistického funkcionalismu, tak se zblázníte opravdu, jak je to "hnusný"!

Je zajímavé, že památkářům nové hnusné pohledy nevadí, ale nový krásný pohled zákonitě zdrbou a odsoudí. A tak u nás vyrostl za desítky milionů opravdu ohyzdný akvapark, který dva měsíce funguje a jinak jen straší,ale to je v pohodě. Zakomponování do přírody tu neexistuje.

Základnímm oříškem Palermíčka je dopravní situace, zejména cyklistů a chodců. Uvědomíte si to, když zamrzne Vajgar. Chodci vytvoří přímo pěší magistrálu, nehledě na to, že se jich, jako při zásobování Leningradu přes Ladožské jezero desítky ročně utopí, ale to nevadí, protože jistá privilegovaná skupina obyvatelstva se svědomitě stará o přísun nových občanů.

Maminky s kočárky, pokud to risknou a jdou pěšky do starého města po chodníku, cesta po zamrzlém rybníku je pro kočáry neschůdná, tak riskují opravdu mnoho. Chodník je tak úzký, že se na nej stěží kočár vejde. Při dešti je zlije auto, ostatní chodci jsou ohroženi, protože musí do ulice, nebudu unavovat dalšími důvody.

Tak postavte lávku anebo chodník jako promenádu z vnitřní strany rybníka, jistě už uvede netrpělivý čtenář. Chodník nepovolí chamtiví majitelé zahrad, kteří nechtějí být rušeni spoluobčany chodci a lávku, která byla již mnohokrát navržena, nedovolí památkáři.

Kdyby současní památkáři žili ve středovaku, tak v Čechách nemáme nic. Protože kostel s věží by byly moc velké, náš mariánský sloup na náměstí by nemohl stát, protože by na něm přece na tak malém náměstí bylo příliš mnoho soch a byl by hmotně přehnaný. A tak Čechy mají jedině štěstí, že památkáři v minulosti nebyli, jen odvážní a osvícení radní a starostové. 

A tak i v dalších letech se u nás budou topit desítky občanů, aby si v zimě zkrátili cestu a vychutnali ten nádherný pohled na úžasný starý Hradec při cestě po ledě, ale za ten zážitek nám to bude stát.

Nic nového hezkého u nás už nevznikne, protože máme památkáře, Jen ty hnusné nákupní arény a akvaparky.

A já musím končit, mám hlad a skočím si koupit něco k jídlu do toho odporného Kauflandu, který mám u nosu a ještě je tak protivně levný.