Totalita má vždy právní zdůvodnění, proč je stávka nezákonná

Všichni asi vědí, že nejvychytralejší muž naší vlády je pan ministr Kalousek, politický matador, na něhož jsme zvyklí, asi jako jsme byli zvyklí na inteligentního pana ministra zahraničí Chňoupka, anebo pana Štrougala, který také zastával v komunistických vládách významné posty od ministra vnitra po předsedu vlády.

 Pouze vystupování těchto ministrů bylo na veřejnosti vždy slušné a korektní, i když občas byli nějací demonstranti zmláceni, jiní vyvezeni za město a tam seřezáni, ale nakonec napsali, že pracující lid si republiku rozvracet nedá, ale nepamatuji si, že by se tito politici někdy vyjádřili jízlivě anebo nějak zjevně urážlivě, takže v tomhle pana ministra Kalouska ještě předčili. Vždy ale našli pro své činy dobré soudní vysvětlení. Někdy došlo dokonce až na paragraf hanobení hlavy státu. Chci jen naznačit, že pan Kalousek může být některým lidem nepříjemný z podobných důvodů jako komunističtí papaláši. Dokonce i ve volbách oni byli úspěšnější, protože v té době vyhrávali asi dvě stě padesáty procenty, což se zdá dnešní mladé generaci asi neuvěřitelné.

Pan Kalousek asi dobře ví, že mnohem kratší generální stávka zastavila národ, ale nedokázala nic při ruské okupaci, protože tam měla totalita  pod palcem soudní moc, takže vždy našla dobré právní vysvětlení pro všechny své činy, dokonce i v tak šíleném procesu, jako byl v padesátých letech s doktorkou Miladou Horákovou, ale nejenom to, tehdy si vláda obstarala i sta tisíce podpisů širokých lidových mas, ale pozor nejenom prostých dělníků a rolníků, ale i inteligence a kulturních špiček, dokonce spisovatelů z nekomunistického prostředí, viz Marie Pujmanová.

Současná vláda, když získala soudní rozhodnutí o protiprávnosti stávky, jedná velmi podobně. Jen dokázala, jak je to s vládní mocí a soudní mocí, jak jsou na sobě „nezávislé.“

Jedním z rozhodujících okamžiků pro pád komunizmu byla i krátká generální stávka, která byla jistě také soudně neoprávněná, ale byla!

Tam stávkovali dělníci z ČKD, jeden se pak stal ministrem, z Tatrovky a ze stovek dalších závodů, jistě i z Poldovky a válcoven v Chomutově. Pravděpodobně si čtenář všiml, že tyhle průmyslové podniky, které třeba existovaly za Rakouska, za První republiky, okupace německé i ruské náš typ ekonomického kapitalizmu, spíše ekonomizmu nepřežily. Zde si paradoxně asi stávkující opravdu podřezali větev, kdy otcové naší ekonomické transformace prohráli jejich důvěru.

Pokud začala vláda právnicky kličkovat, opravdu zapomněla, na jakou zemi se pokouší hrát.

Dovolí si někdy novináři ve slušných zemích, třeba ve Francii napsat, že si řidiči kamionů berou lid jako rukojmí? Možná dovolí, ale stávka proběhne, i když společnost se zastaví na pro nás naprosto nepředstavitelně dlouhou dobu.

Někdy také vláda i novináři argumentují, že vláda je výrazným vítězem voleb.

To byl přece Paroubek, a zde se spojili prcci, zástupci marginálních skupin, kteří chytře prosazují své zájmy, proti zájmům daleko kompaktnější většiny.

Ta se teď rozhodla pro stávku, z čehož jsou ti prcci oprávněně nervózní. Já se jim nedivím. Náš volební systém dost těmhle politickým prckům nadbíhá, jak celostátně tak v komunální politice, asi záměrně, skoro bych věřil, že na něm pracoval pan Kalousek, což je ale ještě větší blbost.