Strom jako fenomén architektury

Můj titulek zde neříká nic světoborného, všichni to vědí, ale nejvíce si toho jsou vědomi tam, kde mají málo místa, proto mne opravdu doslova pobavilo zdůvodnění zlikvidování značného množství jindřichohradeckých stromů tím, že narušily statiku staveb.

Lovím v paměti obrázky světových, mně milých velkoměst a vždy se tam nakonec objevují stromy. Mám v paměti pohledy z pařížského metra, z jeho nadzemních úseků, jak jsem byl fascinován stromy, které zkrášlovaly nejrůznější části Paříže, a to často zcela masívním způsobem. Vzpomínám na Vannes, jež mne učarovalo, a doslova prolínání říše rostlin jeho architekturou.

Vícekrát jsem detailně prolezl Manhattan a vždy jsem byl fascinován stromy, které rostly u budov, v budovách, v atriích, získal jsem pocit, že strom je brán jako bratr, jako přítel, téměř jako bytost, k níž se musí přistupovat s úctou, láskou, o niž je třeba pečovat.

Mohl bych říct, že Dvojčata se v roce 2002 zřítila po útoku letadly, protože zákeřné stromy svými kořeny narušily jejich statiku. Nejsem žádný velký estét a už vůbec nemám na rozdíl od leckterých mých bývalých i současných příbuzných výtvarný talent, i když jsem vždy nevynechal návštěvy malých, ale i světových galerií. Ale teď po doslova krutých zásazích do architektury Jindřichova Hradce jsem se zhrozil, co udělá zlikvidování stromů. Jak se změní pohled na nádherné panorama Jindřichova Hradce, na něž se dívám jako privilegovaný Hradečák téměř každý den z hladiny rybníka Vajgar. Zde musím připomenout, že leckteré výhledy byly nenávratně zlikvidovány necitlivými stavebními počiny.

Zejména někteří lidé, jimž dávají moc peníze, k nimž mají přístup, jsou z tohoto hlediska schopni způsobit dost hrozné věci.

Vím, že leckoho uchvátily Disneyland, nebo Las Vegas, jsou to opravdu působivá místa, ale snažit se tuhle kulturu implantovat do Jindřichova Hradce je doslova šílené, i když se tak již stalo, o čemž svědčí neskutečný počet odporných heren v centru našeho města, tím je toto historické město doslova ubíjeno a nenapadá mne jediné smysluplné zdůvodnění těchto zhoubných vředů civilizace a kultury, pominu-li chamtivost a touhu po nemravném a lstivém zbohatnutí.

Když jsem viděl z hladiny Vajgaru panorama města bez stromů, vybavil se mi opravdu Disneyland.

Na druhé straně je možné, že jsem se zbláznili, že patříme do jiné doby, že se mýlíme, že jsme vlastně nic nepochopili, že už tady nemáme co dělat, že je nová moderní doba, vždyť i téměř každý velký spisovatel byl již v šedesáti mrtvý a my tady stále překážíme jako ty stromy.

Nakonec vezměme slovo moderní. Současná doba je postmoderní, někdy se zdá, že na ní nic moderního není, že to moderní se jakoby vyčerpalo v běhu předcházejících tisíciletí, i když i v běhu staletí byla přece vždy období úpadku, ale s tím se my přece dnes ani v nejmenším nemůžeme a nebudeme  smiřovat s úpadkem lidskosti, to tedy ani náhodou!

S těmi stromy to úzce souvisí!