Jde po městě, táhne kárku, kde má doslova všechno, nahlíží do popelnic, za okny se svítí, děti se scházejí s rodiči a prarodiči u stromečku.
Vzpomene si, jak si hrával v parku s dětmi jako dítě, jak na gymnáziu udivoval svými znalostmi, stal se primusem, logicky navázal vysokou školou, kterou nedokončil, ale dokázal něco, co se skoro nikomu za komančů nepodařilo, zase zapojil svou inteligenci. Povaloval se na plovárně ve slunci, diskutoval se studenty a dával najevo, jaká je blbost nechat se otročit prací.
S těžkou nadsázkou můžeme říci, že byl asi nejlépe připraven na jeden z velkých výdobytků sametové revoluce, bezdomovectví.
Možná že je někdo po rozvodu, jde na procházce městem a dívá se taky do těch oken a naprosto krystalicky vidí, kde udělal chyby, ještě vloni byl se svou ženou, s celou širokou rodinou, teď se spíše stydí, protože selhal, tak je sám, i když není zdaleka sám.
Někdo je na špičce svého oboru, již dávno se v měsíčním příjmu přehoupl přes sto tisíc, když se najednou na vteřinu zastaví. Zapomněl si na svátky objednat nějaký adrenalin na jižní polokouli, tak s tímhle musím příště něco udělat, ale tenhle večer v tomhle provedení už dvakrát nemusím.
Ranní sport, setkání s přáteli, další věci, ale pokud nejsme tenhle den s tím Pravým člověkem, vše je chabá náhražka, která vždy chutná hořce.
Pokud smím uvést vlastní zkušenost, nemohu dát v podstatě vinu nikomu jinému než sobě, že mám zkušenost s těmito Štědrými dny, i když všechny byly vždy krásné. I ten hnusný na vojně v kasárnách naproti Kotvě, kdy jsem vlastně v kasárnách nebyl, chodil po Praze, pak po půlnoci usnul na kavalci a byl další den a už to bylo lepší. Jen ti chudáci vojáci, kteří nemohli ven, to psychicky nezvládli a roztřískali kulturní místnost, projev frustrace, být zavřen uprostřed velkoměsta v místě kde pracoval Tyl, autor textu národní hymny a kde je dnes supermoderní obchoďák. Kupodivu kotva stojí naproti dodnes.
Co ale lidé, kterým zemřel někdo blízký, nejbližší, někdy dokonce přesně v ten den na štědrý večer. Jobova zvěst.
Někde jsou hory dárků a hromady papírů pod stromečkem, někde to ze dne na den zmizelo a je prázdno.
Nejhorší asi je, když lidé nemají práci, jsou opravdu vyautovaní, pokud mají opravdu jen ty nejskrovnější prostředky, vlastně neexistuje cesta z izolace, a to jsou lidé s dětmi, když třeba kolem padesátky ztratí práci, jaký je ten Štědrý den?
Kdo má dnes počítač a internet, tak není vlastně nikdy sám, rozhodně není víc sám, tak tedy chvála internetu, samota není.
No raději jdu uklidit, nebo mne pak zase někdo za tohle nehorázné psaní přizabije.
