Slabé ideje nás pohřbí

Procházka po jezuitské koleji s doktorem Paulíkem Je to pro mne čest, že si přítel doktor Paulík udělal čas na to, aby mne provedl po opraveném komplexu bývalé jindřichohradecké jezuitské koleje. Fascinující, ohromný komplex budov, na nějž poskytla koncem šestnáctého století šlechta prostředky, aby v něm jezuité vybudovali vzdělávací ústav.

Tento ústav pak pracoval s kratičkou přestávkou, kdy čeští vzbouřenci jezuity vyhnali a majetek jim sebrali, ale protože Češi své povstání zmastili, jako dosti událostí ve své velké historii, tak se jezuité vrátili a vlastně fantasticky pracovali, až do zrušení jezuitského řádu roku 1773. Takže skvělá instituce jezuitů fungovala k všeobecné spokojenosti téměř sto osmdesát let. Po jejich odchodu nebylo snadné obnovit gymnázium ve městě, zejména pak na odpovídající úrovni.

Jindřichohradecký objekt až do současné rekonstrukce sloužil daleko méně povznášejícím cílům, než byl ten původní vzdělávací na základech křesťanské etiky. Byla zde pak kasárna a nějaké sklady. Hluboký duch vdechnutý do geniální architektury vymizel, byl vytlačen tím, na co tak akorát aktuální společnost měla. Budovy zchátraly.

Jsme národ Komenského, jenž píše, že vzdělání má být přístupné všem a jsme národ jezuitů, kteří tuto myšlenku originálně uplatnili. Bohatí si vzdělání platili a chudí ho měli zdarma. Tento postup pro ně byl samozřejmý, protože vychází z podstaty křesťanství. Ani jezuitům ani Komenskému nemůžeme upírat tento základ. Když potkám nadanou, úspěšnou absolventku gymnázia a ona mi řekne, že nestuduje, protože na to nemají peníze, jsem znechucen, čeho jsem se v zemi Komenského a vzdělaných jezuitů musel dožít.

Když v noci píšu tento článek, právě probíhá na dvojce velmi zajímavý pořad amerického novináře o zdravotních systémech. Porovnává americký s mnoha jinými na světě. V Kanadě je zdravotnictví zdarma pro všechny, vlastně placeno z daní, tedy žádná charita, a v Anglii je řečeno, když se celý národ mohl semknout ve válce v zájmu zabíjení nepřátel, proč by se nemohl semknout k opačnému cíli, k jejich zachraňování a léčení. Porovnejme to s ukňouraným bojem o vylepšení českého systému pro bohaté a chudé. Jaké jsou ty nosné ideje, z čeho vycházejí? Ze sobectví a necitlivosti k těm neúspěšným, jimž se nepodařilo zbohatnout, zejména když ještě bylo zhasnuto. Od kdy a pro koho platí idea, co je ukradeno, musí býti vráceno.

Říká se, že demokracie je ohrožena diktaturou průměrných. Koho je více? Nadprůměrně moudrých a inteligentních voličů, anebo těch, kteří pro inteligenci a moudrost rozhodně dvakrát nešli.

Myslím, že v demokracii nikdy nemůžeme přehlížet zejména jednotlivce. Pokud jsme dvacetitisícové město a všichni, až na jednoho se budeme mýlit, pak bude vhodné dát šanci tomu jedinému, jenž prokáže, že jsme se mýlili. Když nás všechny povede Krysař svou kouzelnou píšťalkou do propasti, nejchytřejší bude prostý rybář, který se nepřidá třeba jen proto, že mu falešná genialita Krysaře nedošla.

Máme-li nějakou petici, nemůžeme ji odsoudit jen proto, že ji podepsalo malé procento lidí, ale musíme zkoumat racionalitu jejich myšlenek, nejsou-li pravdivé a rozumné. Platil-li by takovýto jednoduchý většinový početní princip, nemohli by přece ministři malých stran vzhledem k marginálním procentům svých voličů ani promluvit. Co ale takový nestraník, hájí zájmy všech nestraníků, anebo jen své?

Doktor Paulík při rekonstrukci jezuitské koleje opět prokázal, nejen své výjimečné organizační schopnosti, ale i svůj cit pro historickou krásu v její monumentalitě i detailu.

To nejsvízelnější ovšem je, vdechnout té úžasné architektuře aktuální život. Jsem přesvědčen, že jediná správná cesta v těchto případech je, co se týká umění, směřovat k myšlenkám nejsmělejším a nejvyšším, na druhé straně pak neztrácet ze zřetele humanitu, vlastně křesťanské ideály v celé jejich šíři a hloubce.

Pokud jsem doktora Paulíka správně poslouchal, zaznělo i toto v podtextu jeho myšlenek při našem rozhovoru. To je také jediná naděje tohoto architektonického skvostu. Slabé ideje by ho opět pohřbily, jako celé naše krásné město, ale nejenom město, vlastně celou zem!