Sebeobětování Jana Palacha nebylo nesmyslné, ale…

Sebeobětování Jana Palacha nebylo nesmyslné, Radek Gális o tom napsal v Deníku krásný článek, podpořený opravdovými autoritami, jichž si velmi vážím. Ale já jsem přesvědčen, že vždy existuje více cest.

Šíleně odvážný čin Jana Palacha námi všemi nesmírně otřásl, hluboce souhlasím, že má velký význam v novodobých českých dějinách, ale také ukazuje na naše fatální nedostatky.

Potřeba zápalné oběti nás však posouvá spíše do středověku. U tak mladého studenta je vše omluvitelné, zejména když asi neznal Masarykovy názory na sebevraždu, potřeby národní oběti a na aktivní boj.

Vzpomínám si, jak hrůzně v té době na nás působila mnohá sebeupálení buddhistických mnichů v bojujícím Vietnamu. Netrvalo dlouho a měli jsme stejný způsob protestu na Václavském náměstí.

Podíváme-li se však na čin Jana Palacha už jen z časové perspektivy, tak by si při zachování života a troše zdraví užil spoustu svobody a demokracie i bez boje a možná, že právě nyní by byla u něj zralá doba k tomu, aby bojoval za ideály svobody a zejména humanity. Čin mladého, odhodlaného chlapce na několik dnů doslova zmrazil českou společnost a měl odezvu v celém světě, ale normalizace stejně proběhla. Zajímalo by mne, do jaké míry zapůsobil Palachův čin na ruskou společnost, do jaké míry urychlil její rozchod s komunizmem.

Myslím, že jsme stále příliš vzdáleni Masarykovým názorům. Že nestudujeme jeho názory na sebevraždu a na sebeobětování.

Naše dnešní společnost se doslova topí ve fatálních problémech, které jsou širokou výzvou. Když se začneme dnes pálit na ulicích, tak myslím, že dnešní katastrofickými mediálními prostředky zmasírované spoluobčany jen pobavíme. Všichni umíme dobře kritizovat, dokonce víme, že je třeba šetřit a být skromní. Většina nízkopříjmových to již pocítila velmi tvrdě, ale dobře hospodařit, vytvářet nová efektivní pracovní místa, dobře vést, dobře řídit, to umí málokdo.

Přesto je mnoho otevřených cest. Ovládnout již zavedené strany. Ty mají již osvědčené mechanismy, a tam nám hrozí, že podlehneme svodům prebend a výhod, a tak se touha po spravedlnosti rozplyne jako pára nad hrncem. Mohou vzniknout i nové strany. Což byla topka i vévéčka, ale staří političtí veteráni si je lehce zvrácenou rétorikou omotávají kolem prstu. Hleďme, jak se z výběrového řízení může stát něco tak nebezpečného, že předseda vládnoucí velkostrany téměř pláče, jak se cítí ohrožen, když není volba prvního policisty podle něho, to je demokracie.

Začali jsme u Jana Palacha a já jsem odbočil jen zdánlivě. Jistě je velmi těžké dotáhnout vysoce mravný a morální čin sebeobětování až do konce, ale myslím, že je také velmi těžké udržet mravnost i morálku, když se snažíme prosadit v komunální i celostátní politice.

V takovém vytrvalém, masarykovsky mravním  boji je budoucnost této země. A mne vždy šíleně mrzí, že se ho s námi nemůže zúčastňovat náš vrstevník Jan Palach i dnes.

Z tohoto pohledu je pro mne jeho smrt nekonečně tragická.