Případ František Straka aneb fair play počesku

Sparťani sparťanům, slávisti slávistům a Čechy Čechům! František Straka se v podstatě nemohl ani ukázat na lavičce Slavie a zůstaval v bezpečí pod přístřeškem lavičky.

Překvapilo mne, že sportovní novináři o situaci objektivně informovali, ale nezmohli se na pořádný komentář, když situace po takové reakci přímo volala.

Sparťan Straka trénuje Slávii. Naprosto normální věc, Slavie získala dobrého trenéra, jsme v oblasti sportu, kde by se mělo rozhodovat na hřišti, a to tak, že jedna jedenáctka bláznů nějakou náhodou dotlačí míč do brány druhé party šílenců. Vlastně je to dost směšná pitomost, když člověk, polidštěn svým zakončením paže, tedy rukou, nesmí ji používat, aby dostal míč do brány protivníka.

Podél postranní čáry pobíhá mimo rozhodčích většinou ještě jeden nešťastník, kterému se říká trenér, on nesmí svému mužstvu nijak pomoci, jen silou svých gest a svého hlasu.

Vlastně nemám chuť tenhle odporný příklad hnusného, nesportovního chování doslova kreténů dále rozvádět. Jen člověku zatrne, že je příslušníkem národa, který ani ve sportu nemáí smysl pro fair play.
Případ Straka je smutným důkazem nedospělosti národa, který nedopřeje ani trenérovi, aby mohl svobodně vykonávat svou sportovní, profesionální činnost.
Takže nejenom národ tunelářů, profláklých taxikářů, korupce, zprofanovaných právníků i politiků, kteří dávno ztratili cit pro člověka, ale dokonce národ nemající smysl pro fair play.
V takové situaci nepřeju Františkovi Strakovi nic jiného než totální sportovní úspěch i přes tu nespravedlivou posedlost čecháčkovských hlupáků.