Policejní prezident asi existencialista není

Klaus si to žene na saních za svými dětmi někde od Grónnska a v nákladním prostoru se pro ně srývají dvě krásné stříbrné plakety, šťastné a veselé, ať žijí Vánoce, přátelé!

S tím existencialaistou v titulku jsem to přehnal, a tak nevěřím, že by tuhle slátaninu otevřel jeden, byť i slaboduchý čtenáříček.

Musím říct, že ti existencialisté se chovali opravdu dosti nevánočně. Tak třeba, jsi vrah, protože jsi odsouzený, tak se s tím smiř! Žes nevraždil? Ale nebuď takový detailista a užij si své popravy, my ti na šibenici přiděláme vánoční stromeček.

Teď si vzpomínám, že my už šibenice neprovozujeme...tak dostaneš ten stromek do cely. Šťastné a veselé.

Dneska je Štědrý den a já to chtěl psát zcela nanopak.

Někteří existencialisté odmítli převzít Nobelovu cenu. To mi hodně rozbolelo hlavu.  Jak já bych věděl, co s těmi penězi... Tak oni přijímají nezasloužený trest smrti s pochopením a zaslouženou Nobelovku nepřijmou.

To  pan policejní prezident je jiný kabrňák, on si zaslouženou stříbrnou plaketu převzal, a to se slzami v očích. A poblahopřál mu i pan ministr vnitra. To je ale souznění duší, jsou přece Vánoce, milé děti.

Dostal ji ten pan policejní prezident za to, že odstoupí? Nebo za skvělou policejní práci? Probleskují přece jisté...? Dostal ji za to, co neudělal, nebo za to, co udělal, a jak jsem již řekl, teprve udělá?

Dostane ještě něco do buducna?

Ten náš Santa ale moc informovaný není. Vedle v rozpuku mladistvého poldy oceňuje milovníka turistických tras Jana Stráského. My dědečci si velmi dobře pamatujeme jeho rozhodnost, jeho úřednické schopnosti, jistotu, inteligenci a bravuru, s níž vedl do konce poslední československou vládu. Tenhle skvělý muž a od pohledu slušný člověk dostává taky stříbrnou plaketku.

Zde je dobrý zase existencialistický pohled. někdy je to tak, že přátelé se stanou bývalými přáteli.

Kdyby byli naši oslavenci existencialisté, tak by ty stříbrné placičky panu prezidentovi nechali třeba pro vnoučata na hraní.

Jako lidový samosoudce říkám, že pro pana Stráského je stříbrná plaketka málo a pro pana policistu moc.

Teď už chápu pány existencialisty. Oprátku nemohou i při nespravedlivém rozhodnutí odmítnout, proto ji přijmou s pochopením lidské nedokonalosti. Ale pocty mohou odmítnout, třeba s tím, že si myslí, že by mohl být někdo, kdo by si to zasloužil více, a lidstvo na něj zapomnělo. Odmítnutím pocty, vyloučí chybu a další nespravedlnost.

Panebože Nobelovka, tolik peněz, a já si před chvílí mailoval  s kolegou kantorem Halfarem z Ostravska, že nemáme ani na dárky. On mi ale  šťastně sdělil, že sehnal skvělý provaz a mýdlo a udělá si příjemný večer podle Goethovy prvotiny, ale prý vyšťoural ještě něco lepšího, tuším mladlého Sartra.

Šťastné a veselé, milé děti!