Česká demokracie se nemůže divit, že na demonstraci odborů padala i hesla, podobná těm, jež vypouštěl za první republiky v parlamentu jeden z karlínských kluků. Z čeho by si ale měl náš režim, který se formálně nazývá demokratický, měl vzít poučení, že ten Gottwald doslova zakroutil krkem nejenom demokracii, ale i mnoha demokratům.
Z velké části si za příšerný konec české demokracie v roce 1948 mohli demokraté sami.
Bohužel, pokud vše půjde jako v posledních letech, nemůžeme očekávat nic jiného než nějaké drsnější řešení.
Sametová revoluce měla myslím většinu správných východisek, i když jsme do ní byli dotlačeni studenty a zejména evropským děním, což si naši hrdinní revolucionáři dodnes neumějí přiznat, u nás se do ní hned tak někomu vlastně ani moc nechtělo.
Proč sametová? Začala opravdu ve smířlivém, řekl bych téměř v hluboce křesťanském duchu. Husitské, vlastně biblické heslo z prezidentské standarty začalo zavánět skutečností, i když znavený český národ ho dnes chápe ještě méně než v roce 1989, a zejména současné osazenstvo na Hradě mu dělá dost významnou ostudu.
Pak se mluvilo s obavami o ekonomických nůžkách, aby se nám příliš nerozevřely. Velmi krátce na to pak ale bylo dáno najevo, že je nesmírně důležité, aby se otevřely přímo dokořán, že bez superboháčů by český národ zhynul a nikdy nemohl existovat. Každá šedá česká myš se již viděla s vilou v Cannes a na Floridě, a tak začala brát tenisovou raketu i do postele.
Najednou nás ovláda taková hrůza z návratu kruté komunistické diktatury, že rychlost byla jedinou záchranou, zhaslo se a vše dopadlo jako ve filmu Hoří má panenko. Zmizelo úplně všechno v nenávratnu.
Volání a zděšení Karla Kryla bylo zanedbatelné, varování Miloš Zemana hlasem opuštěného na poušti. Kéž bychom měli více pánů … hřímal hlas z tribun. Je zajímavé, že takto vzniklí miliardáři se tak nějak ani nemohou najednou vracet do své rodné vísky.
Leckteří tehdejší tenisté mohou jen smutně chodit kolem kurtů, protože nemají ani tu stovku na zaplacení, natož aby si tam po zápase dali kávu.
Nejde však o kamarády z tribuny, ti mohou pinkat tenis kdekoliv a kdykoliv, zatímco za plotem se na ně dívají závistivé postkomunistické šedé myši.
Objevily se nové pojmy. Místo rozebrání nebo rozkradení se začalo používat privatizace a svět od Čechů přijal podobně jako slovo robot další úchvatný vynález, a to slovo tunelování.
Naštěstí už se k Masarykovi u nás skoro nikdo nehlásí, protože potom, co jsem teď právě napsal, by to byl absolutní nesmysl.
Propaganda šla dokonce do takové absurdity, že unavený český národ uvěřil, že největší katastrofou by pro něj bylo, kdyby se museli trochu uskromnit zbohatlíci, a tak zvolil ve volbách tu nejneuvěřitelnější kombinaci, jež nám právě vládne.
Pravděpodobně pobouřím ty pravé české demokraty, když připomenu, že volby vyhrála sociální demokracie s tím odporným Paroubkem v čele. Toho mohli přece volit jen nějací pomatenci. Kdo měl trochu rozumu v hlavince, musel přece zvolit ty úžasné, krásné a dokonalé veverky.
Odpusťte, odbočil jsem od tématu. Chtěl jsem jen naznačit, že dnes jsou naprosto stejné důvody k tomu, aby zase nějaká skupina, podobná karlínským klukům, zatočila s tou neuvěřitelnou bandou. Bohužel tenkrát to dost odnesl celý národ a podstatná část slušných lidí.
Podstatnou vinu tenkrát nesly demokratické strany a ponesou i dnes. Definuji to nedostatkem humanity v nich i v nás. Ale tady zase vím, že nevíte, o čem je řeč. Zase jsme u toho Masaryka, možná Černého nebo Patočky?
