Otrokáři počesku

Bavím se při odpočinku v bufetu na sjezdovce s Ukrajincem středních let. Je usměvavý, klidný, pracuje v Čechách již mnoho let, doma již vybudoval dům, zajistil existenci svým dětem, přehlíží, když na něj přiožralí, povýšení Češi řvou, Voloďo, i když je Ivan, a tak familiérní by bylo Váňo.

Mluvíme o osudech jeho krajanů v Čechách. Zdůrazňuje, že si na svého zaměstnavatele nemůže stěžovat, že mu vděčí za mnohé, ale že zná příběhy z horských chat, kdy třeba pracovnice nastoupí a jede celou sezonu bez jediného dne odpočinku, tedy pět měsíců, kdy vaří, uklízí, vstává před šestou a s prací končí po osmé.

Proč se tedy nepoohlédne po něčem jiném, ptám se ho, a nechce se mi věřit, že se dnes někdo může nechat takto vykořisťovat.

Zjevně pobavím Ivana svou naivitou. To se dělá naprosto elegantně. Ten pracovník má samozřejmě ubytování a stravu zdarma, ale výplatu dostane až za pět měsíců. Tobě by se chtělo odcházet bez peněz po třech měsících vysilující práce, když už jsi na dně?

Je mi jasné, že pak nezbývá takovému člověku než vydržet a vzhledem k tomu, jak legální je jeho pobyt, věřit zaměstnavateli, že vůbec něco dostane.

Vím, že namítnete, kolik je zde bohatců z bývalého Sovětského svazu, že jejich ochranných složek se bojí všichni. Od policistů dole, po vládní špičky nahoře, tak jakýpak soucit s těmito lidmi.

Vím, že v Čechách je směšné, připomínat, jak se na takové zacházení s pracovníkem dívali starozákonní Židé, že zadržování mzdy pracovníkovi byl opravdu trestuhodný čin, stejně tak jako hrubé a nespravedlivé zacházení s cizincem.

A tak my lyžujeme, bavíme se, obsluhují nás usměvaví pracovití lidé a my ani netušíme, že to mohou být novodobí otroci, zbavení základních lidských práv.

Někteří možná vzpomínají, když se jim podařilo pracovat na kýženém západě, že také neměli na růžích ustláno, ale peníze byly vypláceny denně, týdně, anebo měsíčně, jak bylo jasně řečeno předem.

Jací jsme podnikatelé, jací jsme zaměstnaci, jací jsme vlastně lidé?

Lyžování minulý týden bylo super, překonali jsme i kuřecí sekanou a bramborovou kaši z prášku fuuuuuuuuuuuuuj, Pohlreich by jim napráskal, ale věštšinou by je spíše chválil.

Bohužel pana prezidenta jsem v Krkonoších tentokráte nepotkal, to by byl ten týden ještě krásnější. Karel Gott, tuším, na lyže moc nejezdí.