Už jsem psal nejednou o své zubařce filantropce, je to dáma středních let, neuvěřitelně obětavě a pilně pracuje a mým základním problémem je, vnutit jí nějaké peníze navíc.
Většinou mi řekne, ale pane, za tohle se poplatky neplatí, anebo tohle máte hrazeno vaší VZP.
Musím přiznat, že se až stydím, protože mí kolegové v práci často naříkají, že péče o jejich ruiny je nestydatě drahá.
Zaujalo mne, když sdělovací prostředky oznámily, že mladí zubaři mají v této otázce rozdílný názor.
Starší zubař řekne, že náplň nakoupí za dvacet korun a práci na jednom zubu mu pojišťovna zaplatí dvěma stovkami. Mladý zubař si takovou práci na jednom zubu cení na pět set korun.
Celý život pracuji na gymnáziu. Začal jsem přemýšlet o těch studentech, kteří se v posledních deseti, patnácti letech hlásili na vysoké školy.
Měli jsme je vést k asertivitě, k sebeprosazení. Pokud je přímo nevyučujeme, mají téměř problémy s pozdravem, to umí být asertivní dostatečně. Minimálně v devadesáti procentech jsou tzv. pravicově orientovaní. Kdo má solidární, a nedej pane sociální myšlení, je blázen. Progresívní zdanění je podle nich nespravedlivé. Přece bohatec platící stejné procento zaplatí daleko více než ten, kdo vydělává dvacet tisíc, tak co by ještě kdo chtěl.
Mladí opravdu přesvědčili dědka i bábu, aby zvolili ve volbách jejich ideál, protože jinak by nastal konec světa. Slušnost, ohleduplnost, solidarita, soucit, to jsou přece základní projevy slabosti. A tak si zvolili.
Když ministr zdravotnictví říká, že se stejně na amalgámové plomby bude doplácet, tak dává najevo, jak se přimkl k těm našim mladým, asertivním, bezcitným, sebestředným, krásným a úspěšným….
Přiznám se, že mi až tak o nějaké připlacení nejde. Když jedeme do autoservisu, zaplatíme často za trochu toho šrotu, s nímž brázdíme silnice, daleko více a ani necekneme.
Je normální, že do automobilu, symbolu této doby, cpeme statisíce a do garáže svých zubů investovat nechceme.
Jen chci říct, že jsem vždy těm žákům říkal, kašlete na asertivitu, stačí, když budete normálně lidsky slušní.
A oni ne, stali se zdravě asertivními a za obyčejnou plombu chtějí pět set. Konec nářků, konečně se blíží doba, že budu moci své milované zubařce něco připlatit.
Jen aby do té doby nedopadla jako Pekař Jan Marhoul. Ten prý pro dobrotu zkrachoval.
