Naše demokracie se změnila v operetní příběh

Na Hradě sedí operetní hrdina, TOPka a VVéčka vybrakovaly poslední důvěru lidí v demokracii, i když to chtělo spíše větší zatemnění mozku, volit tyhle soubory.

Myslím, že lidé, ve smyslu My lidé, již ztratili důvěru v politiku, důvěru v politiky i důvěru v demokracii. Zasloužili jsme se o to všichni, už třeba tím, že jsme již v samotném začátku vyměnili rychlost za poctivost. A tak jsme měli rychlost a poctivost najednou nebyla důležitá.

Většinu věcí, jež jsme kritizolvali na komunistech jsme bohatě překonali. Udivuje mne, že zůstává ještě svoboda slova, ale myslím, že nebude trvat tak dlouho a bezpečnostní agentury se postarají o to, aby byla omezena i tato živá voda demokracie.

K dobrému životu stačí trocha skromnosti, ohleduplnosti a důstojný plat, důstojný důchod a přiměřená lékařská péče. Život pozemský není přece nekonečný, a ten věčný může být na Onom světě, takže vše se zdá vyřešeno předem.

U nás jsou teď životy pouze dva. Život operetní. to jsou ti hoši se zlatými řetězy, s doutníky, to jsou ta děvčata z časopisů a všichni ze slaboduchých seriálů a potom druhý život v prachu komunistických sídlišť, život odepsaných důchodců, odepsaných lidí, život bez pozemské naděje.

Život operetní patří na divadelní scénu, možná ještě do toho seriálu. Demokracie, kde slušně pracující člověk má velmi malou perspektivu a nezaměstnaný nemá žádnou, anebo podobnou jako ten třeba méně kvalifikovaný pracující, taková demorkacie je vlastně nesmyslná, protože tohle vše umí zajistit totalaita lépe.

Největší tragédií je, že tohle si v Čechách politici nejsou schopni uvědomit, a tak ženou naši společnost do ještě bezvýchodnější situace. Není to v Čechách zase až tak nový stav.

Pokud se naši operetní blahobytní nedokáží podělit o své statky, jež nabyli korupcí, triky, nesmyslnými zákony, nahrazením rozumu nemravným právem plzeňskými studenty, mohli by přijít o vše. Normální občané již, co se týká demokracie, vlastně o vše přišli.

Politici na ně nemyslí, neberou ohled, solidarita je směšný pojem, občan blbeček a pouze možný výtah k moci. Ztracená dvacetiletá naděje v prosperitu a slušný snaživý život.

Vlastně už se z občana možná jen ten blbeček stal. Jak je to s praktickým vzděláním, s technickým vzděláním, jaká je zpětná vazba mezi špičkou a plebsem. Žádná, protože špička o žádnou zpětnou vazbu nestojí.

Myslím, že nestojí za to věnovat naší politice pozornost, už nás opravdu nemůže ničím překvapit. U komunistů jsme věděli, že těm jejich frázím nemůžeme věřit. U současných poliltiků už to víme také.

Zní to trapně jako název filmu Mravnost nade vše, ale nedá se nic dělat, nevím jak občan, ale náš politik má základní problém mravní.

Operetu mám rád na jevišti, ale v běžném životě je trapná, naši politici nám to již dávno dokázali.