Začněme třeba u Vlasty Buriana. Miloval ho národ, ale líbil se i Němcům. Samozřejmě že se k němu chodili bavit i okupanti, a i když si prý dělal legraci i z nich, tak tohle mu spravedlivý český národ nikdy nemohl odpustit ,národ, jenž se choval tak mravně, že makal pro Hitlera jako divý, kdy prý ekonomická výkonnost za Němců stoupla třikrát. Burian ale dostal za uši, pak ho trochu na scénu a do filmu přece jen pustili. Když však božský Vlasta zemřel, tak vrhli jeho filmy do kin, v jejichž průčelích visel nápis Král komiků. Král komiků zemřel a my teď z něj můžeme "rejžovat."
Komunista Janeček se liší od komunistky Švorcové v několika drobnostech. Je jasné, proč vstupoval do KSČ. Jako každý normálně myslící Čech, jenž chtěl udělat koncem sedmdesátých let kariéru. Komunistická strana byl předpoklad, že to někam dotáhne, třeba do Československé televize přes regionální tisk.
Tohle mu nijak nevyčítám, protože až na pár disidentů se podobně choval každý, tedy lépe řečeno, třeba ne s takovou intenzitou. Takže my, kteří jsme byli třeba ve školách, netoužili jsme po ředitelském postu, tak jsme přetrpěli ty pitomé schůze a s bolestí hlavy si šli zaběhat. Ti, kteří chtěli ředitelská místa, anebo toužili po kariéře, se cpali do strany, jako komunista Janeček.
Ten rozdíl mezi komunistou Janečkem a komunistkou Švorcovou je v tom, že komunistka Švorcová /od 1945/ věří v ideály komunismu dodnes. Někdo dodá, že byla tak blbá, že jí to zůstalo nejenom po roce 1948, 1968, ale světe div se, i po roce 1989.
Pokud se někdo chce ale příliš vytahovat, tak by si měl připomenout, že komunisty byli i Haničinec a Jirásková, kteří pak byli jejími vůdčími inkvizitory, místo aby byli statečnými ochránci tý "hloupý holky,"tak ji po čtiřiceti letech z Vinohradského vyštvali. Zahráli si sami tak trochu na padesátá léta.ˇAť ta blbá Jiřina vidí, jaké to je, ani si neškrtnout v divadle a ve filmu, když my jsme tak trpěli.
Jenom marně vzpomínám, kdo z těch Valů, Haničinců a dalších tak trpěl. Jak trpěli nekomunisté, třeba Kopecký, Sovák a co takhle praktikující katolík Kemr, jehož byly plné filmy i seriály i potom, co statečně odmítal národního i zasloužilého umělce a další. Vím, že jistě byli lidé, kteří byli na indexu. Pan Suchý nemohl do televize a všechny nás to štvalo, ale Semafor se udržel. Vždyť v těch seriálech hráli snad všichni současní "hrdinní" demokrati, ale nějaký otloukánek se vždy po roce 1989 našel. Představitel majora Zemana, tuším,paradoxně nekomunista, určitý čas měl taky tichý dištanc, i když v majoru Zemanovi hrál snad úplně každý.
Nakonec si uvědomíme, že existuje a je u nás stále živý pojem, jemuž jsem se dlouho bránil, šmíra, herecká šmíra, ráda se předvádí, kdykoliv, komukoliv, v jakékoliv době, dělá intriky, za prachy udělá úplně všechno, hraje si na Hollywood, ale je to povrchní brak bez lidských hodnot.
Jiřině Švorcové zemřel v pěti letech tatínek, už jako dítě se sebetrýznila, že jí musela maminka zpívat písničku Osiřelo dítě a ona se přitom šíleně rozplakala, ale sotva se uklidnila, vyžadovala to znovu. Její současný postoj je na jedné straně také takové sebetrýznění. Je tragické, že právě herecká šmíra jí v tom pomáhá, místo aby ji vzala za ruku lidsky k sobě, ale kde není citu, tam ho nehledej.
Jiřina Švorcová se naučila zpívat v katolickém kostele. Jednoznačně je věřící, i když to možná nepřizná, ale já bych řekl, že spíše ano. Už odtamtud má téměř novozákonní vztah k prostým lidem, je štědrá a nenáročná. Pokud jí někdo vyčítá, že je "blbá", tak možná ve smyslu, jaké "prosťáčky" měl rád Ježíš.
Paradoxně se nedokázala možná vrátit zpět do kostela a podržela si víru z roku 1945, kde bohužel pominula násilí, s nímž je její víra spojená, i když ona se na něm osobně snad nikdy nepodílela, ale spoluvinu dokonce přiznává svým funkcionářstvím, jak jsem vyrozuměl z její poslední knihy.
Komunisto Janečku, dokud nepustíš v ČT i filmy a seriály s Jiřinou Švorcovou, chováš se stejně jako tví spolustraníci k Vlastovi Burianovi v padesátých letech a děláš nám tu rudou totalitu naruby, což však tvému prospěchářskému komunismu, ale ještě prospěchářštějšímu současnému kapitalismu zcela odpovídá.
Komunismus vykradl leccos z křesťanství, ale nevzdal se násilí. Jeho podstata je násilnická a přehlíží jedince. Paradoxně ale když se díváme třeba na Dietlovy seriály /komunistické/ převládají tam lidské hodnoty nad seriály z doby současné /kapitalistické/.
Jiřině Švorcové můžeme vyčítat leccos, ale musíme se sklonit před jejím mravním rozměrem, nepřevlékla kabát.
Komunisto Janečku, v jedinémm případě nemusíš pustit komunistku Švorcovou na obrazovku, pokud se bojíš, že by pak zase přišel komunismus, což by tobě vlastně tolik nevadilo, jen bys převlékl kabát, a já vím, že ministryně kultury Jiřinka Švorcová by ti odpustila, má totiž ten lidský rozměr, který naše doba už dávno postrádá.
Pár dojmů na základě knihy Jiřina Švorcová osobně
