Karl-Theodor Guttenberg měl promovat v Plzni

Když proběhly zprávy o plagiátorství německého ministra obrany Guttenberga, široko daleko nejoblíbenějšího politika u našich západních přátel, vzpomněl jsem si na naše kdysi nejoblíbenějjší politiky, kteří byli tak geniální, že zvládli vystudovat práva levou zadní třeba i ve vysoké státní funkci.

Řekl jsem si, tak už je to i v Německu, tam již mají taky takové geniální kanóny, a i tenhle je mediální krasavec jako ze žurnálu.

Zpočátku se ho zastávala nejen  Angela Merkelová, ale i konzultant jeho práce "Diplomvater" profesor Häberle trochu zamlžil, aby pak uznal, že šlo o nepřijatelný podvod.

Pak již šlo vše ráz na ráz, kdy dokonce sám hříšník požádal o stažení své práce, a tak nebyl pro univerzitu problém ministrovi doktorát odebrat.

Ale Angela Merkelová neměla stále důvod doporučit hříšníkovi demisi. Když se stalo na české poměry něco neslýchaného. Padesát tisíc akademiků vyjádřilo své rozhořčení nad schizofrenií ministra, jenž na jedné straně vystupuje jako úspěšný a slušný ministr a na druhé straně zjevně podváděl, což mu nemělo v politické praxi nijak škodit.

Člověk je jen jeden, znělo z mnoha kritických ohlasů, nelze ho takto dělit, a tak ministr nemohl odolat takovému masivnímu tlaku a jeho hvězda pohasla.

V Německu se celá vědecká obec jednoznačně postavila proti ministrovi, univerzita si uvědomila, jak je ohrožena její věrohodnost a vyvodila z toho patřičné závěry i odpovědní pedagogové se jednoznačně rozhodli uznat chybu a přijmout jednoznačnou nápravu. Škola začala přemýšlet, co  ještě vymyslet, aby k takovýmto nehoráznostem nemohlo dojít.

My, protože jsme jiní borci, máme svou plzeňskou aféru, kdy nová rektorka reaguje naprosto jiným způsobem než německá škola. Výrazně důležitější než odnímání titulů a rušení diplomů je pro ni "stabilizace" univerzity.

Samozřejmě že neuvěřitelné bylo, když bývalý ministr Pospíšil měl stabilizovat právnickou fakultu v Plzni. Jak někdo z politiky může stabilizovat akademickou půdu? To snad měl udělat někdo z akademického prostředí, v českých korupčních poměrech to snad mohl udělat jen profesor ze zahraničí.

Proč nešlo udělat to, co proběhlo v Německu. Jednoznačně proto, že nešlo jen o podvody studentů, ale i o mafiánské korupční spiknutí profesorů.

Pokud paní rektorka řekla výše zmíněnou větu, vyslovila v podstatě to, co u nás probíhá již mnoho let. Rychlost je pro nás důležitější jak právo, tedy rychlost stabilizace. A tak není důležité, zda někdo získal v minulosti nějaké akademické hodnosti nepoctivě, nemravným způsobem, důležité je, aby se tak nestalo v budoucnosti, jak sama říká.

To se ale nikdy stát nemůže, pokud nebude aféra spravedlivě vyřešena. Zjevně je vidět, že spravedlnost nikoho na právnické fakultě nezajímá. Uvědomme si, že jde o právnickou fakultu, kde by přece spravedlnost měla být na předním místě. Zde se oklikou dostáváme k působení pana Pospíšila, je to výsledek jeho práce, výsledek typický. I když má pověst dobrého a schopného politika, aféru vlastně vyřešit nemohl, protože tam nešlo o řešení politické ani právnické, ale o řešení univerzitně mravní, a to je jednoduché. Podvádět se nemá a předpisy se nemají obcházet, pokud se to stalo, má padnout bez odkladu trest. Kdyby pan Guttenberg absolvoval v Plzni, nepřišel by o titul, pouze by možná stačilo doplnit práci o citace a vše by vyšlo do ztracena.

Má-li politik řešit akademický problém, je to vlastně vrchol pitomosti a neuvěřitelné drzosti, ve své podstatě opět nemravné řešení. Politika a univerzita se přece nemají prolínat tak, že přijede hodný strejda z Prahy, který vše napraví.

Naše vysoké školy zjevně tohle nezajímá, protože jinak by celá akademická obec protestovala proti  tomu, co se odehrálo a odehrává na  plzeňské fakultě. Tím se lišíme od německé společnosti, která si tohle líbit nedá.

Možná že by bylo dobré podívat se na doktorskou práci pana Pospíšila. jaké má formální náležitosti, v jeho případě by ale bylo dobré znát i náležitosti odborně věcné a myšlenkovou hloubku. Jsem si jist, že mravní přístup stojí na akademické půdě nad veškerými formalitami.

Kdyby totiž měl určitý společenský nadhled, nikdy by jako bývalý student a současný politik funkci mravního imperativu nepřijal.

I současný stav aféry je výsledkem jeho působení. Ten stav je nemastný a neslaný, zahraný do autu, jak je u nás zvykem, svědčí to o tom, že základní problém naší společnosti je daleko hlubší.

Srvonání s Německem je přínosné. Ministr Guttenberg má smůlu, že nepromoval v Plzni, užíval by si svého titulu i funkce ministra spokojeně dál.