Hranaři, pokleslý příběh s trapným sdělením

Po delší době jsem s přáteli spočinul v měkkých poduškách Cinestaru a těšil se na novou filmovou novinku, ozdobenou lákavou reklamou a z českého pohledu i velkými hereckými hvězdami.

Postavit do hlavní role sympatického herce, který vede se svou manželkou relativně slušný život je pro opravdový příběh velmi málo, neboť nakonec jde také o bezskrupulózního mafiána, jenž se neštítí ničeho, a pokud je to v jeho zájmu, nemá se smrtí člověka větší problém.

Příběh nesděluje nic nového. Naznačuje nám, že se o nás dělí východní a západní tajné služby. KGB, pokud vím, nebyla při pádu Sovětského svazu zrušena a současná tajná státní policie na ni plynule navazuje.  Dále je zde naznačeno, že o velký majetek se pravděpodobně dělí špičky naší bývalé státní bezpečnosti vystudované v Moskvě, které více méně úspěšně svou minulost tají.

To by nakonec ale nebylo nic tak hrozného, kdyby se všichni pohybovali v rámci pevného daného právního rámce, což ale nebyl náš případ, ale to u nás také každý průměrný občan dobře ví a zná z nejbližšího okolí.

Zde sklízíme plody toho, co tak razantně kritizoval Karel Kryl, kdy říkal: jak můžete postavit něco čistšího a mravnějšího bez dobrého právního rámce? Tahle, jím tak krystalicky viděná pravda, mu pravděpodobně podstatně zkrátila život.

Příběh neodhaluje podstatu problému, hlavní hrdina je sám mravně pokleslý, naprosto příznačné je, že ve filmu se nesetkáme s žádným normálním slušně pracujícím člověkem, režisér nám nedává ani šanci zahlédnout jiskřičku světla na konci tunelu.

Pokud tedy máte chuť vidět brutální, beznadějný, částečně orwellovský příběh, tak vzhůru do kina.

Nechápu, že se této trapnosti účastnili opravdu velcí herci, pravděpodobně dostali dobře zaplaceno. Kdo mohl mít zájem na zveřejnění toho, co většina z nás vlastně ví.

Mohli jsme nahlédnout do světa, který se většiny slušných lidí netýká, i když jsou jeho obětí.