Filipínský pilot bez bázně a h/H/any

Tak Líba nám stále žije, má dokonalou snědou barvu asi jako selátko po spaření při českém národním rituálu, zabijačce.

Samozřejmě že trpí téměř antarktickou samotou, kterou přerušuje opravdu krutá učitelka angličtiny, která ho učí skládat limericky, ty pak na závěr hodiny recituje u tabule s ukazovátkem jako malý chlapec, k čemuž nemá daleko, i když váží více než sto nikoliv liber ale kilogramů a rozhodně není žádný prcek, neboť určitě má více než sto šedesát nikoliv palců, ale centimetrů.

Učitelka není žádná mladice, s jistotou můžeme říct, že dosáhla wolkerovského věku, tedy pro oživení nám sklerotikům, dvacet čtyři let, i když vypadá tak na dobrých patnáct, obličejíček má jako obrázek Panenky Marie Guadelupské. Obě tyto bytosti, tudíž Líba a učitelka vytvářejí dokonalý pár. Učitelka má tak dvacet, no to trochu víc asi tak pětačtyřicet kilo.

Samozřejmě že hodiny angličtiny mají ještě další kruté úkony. Filipínská učitelka ještě svému žáčkovi jen tak mezi učením udělá manikúru i pedikúru. Nedovedu si představit že Liborkovy puritánské ruce zůstaly nečinné, ale filipínský vzduch je asi přímo ezotericky léčivý.

Naproti Liborkovu apartmánu pracují právě dělníci, staví střechu. Běloši tam nepracují, protože jim stačí i malé renty z jejich zemí, takže mohou na Filipínách žít bez práce, takže pro někoho ráj na zemi, nebo již dokonce na Nebi?

Liborek zatím tedy ve zdraví čeká, co přinese jeho let k Bislic City, kde je Bislic Bay a on se bude potápět, ale bude dávat dobrý pozor, kde se nachází, jestli tam není nějaká hadovitá mořská potvora, protože v Angeles jsou v přírodě opravdové kobry a jak mají některé ženy fobii z pavoučků, u Liborka jsou to hadi.

Kdo pak touží po bližších informacích, tak na Liborkových stránkách FB vše najde v barvách.

Takže náš letec sedí u letiště, sleduje přílety i odlety a opakuje si poslední limericky, jež pod vedením své kruté učitelky složil