Estébák s hlubokou úctou o prezidentovi Václavu Havlovi

Vím, že pobouřím mnoho lidí, že se jen odvažuju něco napsat právě nyní o Václavu Havlovi.

Znal jsem jméno Václava Havla ještě za totality. Občas z nějaké dehonestující zprávy z oficiálního komunistického tisku, dále ze Svobodné Evropy a Hlasu Ameriky.

Na to, že jde o konkrétní bytost a ne o něco iracionálního, východně či západně přestavovaného, tedy zápornou nebo kladnou mediální osobnost, jsem byl upozorněn trochu později.

Ještě před pádem totality na vernisáži výstavy jihočeských výtvarníků v západoněmeckém Neckargemündu mne oslovil jeden poslanec Spolkového sněmu za sociální demokracii a řekl mi, že sociální demokrati jsou proti zavírání Václava Havla a že právě vyšla v Německu kniha Briefe an Olga. Řekl jsem panu poslanci, že nemám kontakt na žádné špičky komunistického režimu, byl jsem na výstavě jako tlumočník a možná i jako spoluorganizátor. Pak mi blesklo hlavou, že mne možná přijde po návratu z Německa navštívit důstojník Státní bezpečnosti, že bych mu to mohl vyřídit. Slíbil jsem panu poslanci, že žádost sociálních demokratů předám, kde budu moci.

Důstojník Státní bezpečnosti opravdu přišel a já udělal, co jsem slíbil. Odpověděl mi na německý požadavek, trochu nepříjemným způsobem, kdy narážel na určitý triochu nervní rys povahy Václava Havla. Nevěděl jsem tehdy ještě, že Václav Havel není žádný Rambo, ale že je spíše křehké konstituce, na což důstojník také narážel. Vím, že jsem mu namítl, proč ho tedy zavíráte, když je tak fyzicky slabý. Dnes všichni víme, že síla Václava Havla byla právě v tom, že dokázal v komunistickém vězení setrvat, což pro nás ostatní bylo nepředstavitelné, pro mne tedy určitě.

Knihu Briefe an Olga jsem si přečetl a v předmluvě byly i základní informace o osobnosti budoucího prezidenta.

Vím, že Václav Havel byl i znalec Kafkova díla, skoro bych řekl, že na něj trochu svou tvorbou navazuje, ale jsem přesvědčen, že životním postojem se proti Kafkovi, zejména třeba Kafkovu Procesu přímo bouří.

Myslím, že Kafkův Proces říká, „Jsi sto, k čemu jsi odsouzen, tak se s tím smiř“.

Jsem estébák, protože jsem na seznamech Státní bezpečnosti vedený jako agent. Nemusí mne přece zajímat, že jsem nevěděl, jak jsem byl vedený, to není moje věc, ale věc solidních úředndíků Státní bezpečnosti. Václav Havel se s tím ale nesmiřuje, i když byl lustrační zákon zaveden za jeho působení, měl původně představu, že bude jen na tři roky, dále potom proti lustračnímu zákonu konsekventně byl, protože pravděpodobně myslel na to, že člověk by měl být odsouzen v demokracii pouze soudní cestou, jinak by měl mít všechna práva svobodné společnosti.

Nejen za jeho statečnost a odvahu, ale i za tento důsledný postoj si Václava Havla nesmírně vážím.

I když já se přikláním spíše ke Kafkovu pojetí a považuju ho za přesnější a objektivnější pro fungování naší současné společnosti.

Pane prezidente, děkuji za vaše donquijotství, dokázal jste se vlastně zastat i nás estébáků, kteří vás tolik trápili.