Začněme titulkem. Když vymyslíme špatný titulek, kde není jméno politika, nebo předpoklad nějakého skandálu, či aféry, mizí článek v propadlišti dějin, i kdyby byl pravdivý, literárně na úrovni, moudrý, překvapivý, esejisticky hluboký, spravedlivý, prostě překrásný, neštěkne po něm ani pes.
Myslím ale, že si nemusíme dělat nějaké zvláštní výčitky, když je článek jednostranný, populistický, formální a frázovitý, vnitřně nepravdivý, nepřesvědčivý, dokonce snad i zcela hloupý, protože u nás se opak od bloggera ani nečeká... i když nějací puriátni budou tvrdit, že ano, ale hluboce se mýlí.
Tolerance k názoru druhého se nenosí, tak jen do něj. Pokud píšeme o politicích nemusíme se nijak trápit, protože oni sami se většinou prezentují naprosto populisticky, opakují dogmaticky stále jednu frázi, které se drží, a k tomu je jim dobrá jakákoliv, často ze souvislosti vytržená informace.
V poslední době je národu předkládáno, jak je to skvělé mít jednotnou daň z přidané hodnoty.
Politik pravice hned nelení a přispěchá s informací, že ji má dokonce i Dánsko. Dánsko nesociální rozhodně není, platí se tam vysoká progresívní daň, to nám náš pravicový politický populista taky zamlží, ale hodí se mu právě to, že Dánové mají jednotnou DPH, ale že jejich lidská politika se nedá srovnat s naším "geniálním" systémem, to možná ani neví, ale spíše zatají.
A tak i blogger postupuje naprosto stejným způsobem, stačí mu jedno až dvě zajímavá slova, aby vznikl článek na blogu. Samozřejmě že se k němu část jednodušších čtenáříčků přidá, ale je tu ještě skupina, která to bere vážně a musí se pořádně vyvztekat, zanadávat si.
Pak jsou tu ti, kteří blogy nepíší, ale čtou je a trápí se v jejich diskusích, v kritikách ve výtkách, někdy v hrubostech
Těm dám jednu radu, blogy nikdy nečtěte, ale pište je. A k tomu, co napíšete, povolte diskusi. Sami se jí ale nezúčastňujte, protože přece víte, že píšete populisticky, mělce, vlastně až hloupě. Diskutéři ať diskustují, vy přece píšete.
