Chceme revoluci

Vstávám jako obvykle v půl šesté, je úterý dvacátého pátého října, rozespalý pouštím televizi ZDF, nejenom proto že začíná o půl hodinu dříve než česká ranní vysílání, ale je většinou příjemnější a zajímavější než naše dosti trapné periferně omezené kanály.

Jedno z témat začíná večer o den dříve ve Frankfurtu nad Mohanem, kde před velkou bankou vyrostlo sto padesát devět stanů a reportér ZDF si staví sto šedesátý, a to proto, aby přišel na to, proč ti lidé zde vlastně demonstrují.

Je to vlna, která přišla do Evropy přímo z  Wall Street. Ale záznam z večera končí a je tu přímý přenos, zmrzlý reportér vstává a pokračuje ve svém zpravodajství. Večer byl příjemný, společné jídlo, horká káva, ale ráno vypověděl dieselový agregát, a tak se demonstranti moc nezahřejí.

Novinář se ptá kolemjdoucích, co říkají na tuto demonstraci. Většinou jsou demonstrantům vděčni, že se zase nacházejí lidé, kterým není lhostejný stav současného světa.

Mám v čerstvé paměti některé projevy ze sněmů našich dvou vládních stran. Z nich v podstatě vyplynulo, že naše současná cesta je nejlepší, že to, co prožíváme v Čechách, je všeobecný blahobyt, nikdo jiný nemá lepší řešení a právě kráčíme po té pravé, jediné a nejlepší cestě.

Ovšem Německo je v naprosto jiné situaci, tam třou lidé bídu s nouzí, a tak je naprosto logické, že se tam demonstruje před bankami proti zjevné rozdělenosti společnosti.

Reportér se snaží oslovit někoho z bankovních úředníků, kteří chodí kolem do práce, ale všichni se mu vyhýbají, nikdo nechce odpovídat na otázky.

Jinak je to s demonstrujícími, ti jsou otevření.

Co tedy chcete, co od toho očekáváte, ptá se stále a stále, když jedna mladá dívka řekne jasně. Chceme revoluci.

Že by zase byla za dveřmi revoluce? Jaká by byla? Sametová? Revoluce srdce, kde ti z těch bank řeknou, že to musíme přece nějak vymyslet, aby se cítilo více lidí dobře. Myslím na světě, ne u nás v Čechách, kde se všichni cítí dobře, a někteří dokonce velevýborně.

Němci to ale cítí jinak a veřejnost to vidí sympaticky. Ještě že máme tuhle vládu, která nás vede tak neomylně dobře a umí si vždy vše tak krásně zdůvodnit. K čemu je nám vlastně Evropská unie, když je nám všem u nás samotným tak dobře. Ale to už je další nová česká otázka.